Chleba, Krchovský

Obut a oblečen počítám minuty
– čeká mě příšerná křížová cesta…
Svíjím se u dveří do klubka svinutý
třesu se, potím se, v noci jsem nespal…

Z kabátu odlétly dva zbylé knoflíky
sotva jsem oblečen, hned se zas svlíkám…
Čelo mám do krve rozbité od kliky
– proboha nemohu! Nechci jít nikam!

Někoho uvidět, být viděn kýmkoliv
obojí děsí mě hrůzností stejnou…
Kéž bych měl vypito aspoň tak pět šest piv
Kéž bych měl někoho, kdo by šel se mnou!

Kdybych moh alespoň požádat kohosi
někoho, kdo by se v ulicích nebál…
Podat mu peníze, tašku a poprosit:
Prosím vás, kupte mi naproti chleba!

(Krchovský)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *