Category Archives: A) Sloni a jiní oni

Sloni a jiní oni…

Tomáš Roreček

 

Sloni…

Podívejte – sloni…!
To jsou celí oni…
Od soboty do soboty
kráčí přímo za choboty…

 

Müsli…

Když jsem dnes jed müsli
sešli se v mé mysli
dva ohromní sysli…
Co si ta zvěř myslí…!

 

Tupí supi…

Potkali jsme supa…
Byla jich tam tlupa…
Tlupa zcela tupá…
Nejtupější upad…

 

Polní myšky…

Kdo ví jestli polní myšky
taky věří na Ježíšky…
A na pekla… A na anděly…
A jestli ne tak zda by chtěly…

 

Sobi…

Když potká sob soba
mají radost oba…
Když se sejdou tři sobi
tak se radost násobí…

 

Žirafy…

Občas se i žirafa
se žirafou porafá…
I žirafy se porafají
když jedna druhé po krk mají…

 

Kos s kosou…

V trávě mezi rosou
potkal se kos s kosou…
Kosa řekla: „Pane kos…!
Opatrně… Vždyť jste bos…“

 

Vážka…

Byla jedna vážka…
Hrozila jí srážka…
Uhla… Byla rychlá…
Následně hned zpychla…

 

Bizoni…

„Jak to jen říct…? Víš ona
má moc ráda bizona…“
„A pro pět ran do čepice
pročpak ne…? Je bizonice…!“

 

Zmije…

Žila byla zmije…
Štkala: „Zima mi je…
Psi si aspoň vyjí…
Já se jenom svíjím…“

 

Ptakopysci…

S ptakopyskem ptakopysk
potkali se… Vše je risk…
„Co je to za ptakopyska…?“
„Bude skákat jak já pískám…?!?“

 

Běžná starost koloběžek…

Situace trochu těžká…
Koloběžka potká ježka…
Popíchá ji tenhle ježek…?
Běžná starost koloběžek…

 

Žížaly…

Na smutky a na žaly
mají recept žížaly…
Vědí že nic nezkazí
když se zkrátka odplazí…

 

Klokan…

Jednou (takhle nad ránem)
potkali jsme se s klokanem…
Vzápětí ovšem odklokanil
byť nás tím všechny trochu ranil…

 

Baracuda…

Znávali jsme baracudu…
Hrozně nesnášela nudu…
Furt mumlala že ji udá…
Vážně drsná baracuda…!

 

Býkoni…

Býkoni jsou vymyšlení…?
A koho to zajímá…!
Spousta věcí vlastně není…
Ale přitom jsou prima…

 

Bělásek…

Potkali jsme běláska…
Řekl: „Já vám napráskám…!“
Byl fakt hodně agresivní…
Bělásci jsou někdy divní…

 

Ma(la)mut…

Znávali jsme mamuta…
Hrozila mu pokuta…
Tvrdil že není mamut
ale vlastně – malamut…!

 

Koník…

Znávali jsme koníka…
Bůhví proč nám onikal…
Byl poněkud plachý…
Hrál však skvěle šachy…!

 

Mrož…

Znávali jsme mrože…
Pořád říkal: „Cože…?
Cos to říkal bože…?
Vidličky…? A nože…?!?“

 

Vlohy…

Pročpak ryba nemá nohy…?
Je to chyba…? Co tě nemá…!
Každý máme svoje vlohy…
A ona je krásně němá…

 

Australani…

Ti co žijí v Austrálii
žijí hlavou dolů…
Ti co žijí v Austrálii
trčí do prostoru…!

 

Jelito…

Potkali jsme jelito…
Mělo trochu upito…
Chovalo se jako prase…
Řvalo: „Prase už je passé…!“

 

Koště…

Znávali jsme koště…
Chtělo se dát k poště…
Nebo jezdit tirákem…
Hlavně nebýt divákem…

 

Ital…

Žil byl jeden Ital…
V pochybnostech se zmítal…
Nevěděl nikdy dopředu
zda budou špagety k obědu…!

 

Obři…

Potkal obr obra…
Řekli si: „Tak dobrá…!
Rozejdem se v dobrým…
Když jsme oba obry…“

 

Hondurasan…

Jednou jeden Hondurasan
poznamenal suše: „Jasan…!
Slušný člověk drží basu…
A nejenom v Hondurasu…“

 

Asi…

To je teda síla…!
Ve vaně je víla…
Kde se tady vzala…?!?
Asi když jsem spala…

 

Poměry…

Znávali jsme teploměr
co se chřipkou měl poměr…
Pak však utek za jinou…
Za nějakou angínou…

 

Tapír…

Potkali jsme tapíra…
Řekl: „Kdo mi upírá
že jsem hezkým tapírem
toho píchnu rapírem…!“

 

Rypadlo…

Znávali jsme rypadlo…
Milovalo divadlo…
Pak to ale nezvládlo
a ukradlo propadlo…

 

Řek…

Jednou žil jeden Řek
co měl tak hrozný vztek
až se sám sebe lek…
Tak zalez pod pět dek…

 

Perutě…

Když už nevíš co a jak
vymysli si že jsi pták…
Vymysli si perutě…
Než tě pošlou na kutě…

 

Sádlo…

Žilo bylo sádlo…
Jednou mi  sem vpadlo…
Na srdce mi kladlo:
„Drž se máš-li madlo…!“

 

Jehla…

Žila byla jehla…
Ani brvou nehla
když jí došla nit…
Zachovala klid…!

 

Vůně…

Tiše… Metr po metru
pluje vůně ve větru…
Čerti vědí jak to dělá…!
Bůhví odkud přiletěla…

 

Srb…

Jednou žil jeden Srb…
Neměl rád vůni chrp…
Ten Srb bral často srp
se slovy: „Chrpo trp…!“

 

Nor…

Stál jednou jeden Nor
na louce plné nor…
Norníků celý sbor
smál se: „No to je fór…!“

 

Ypsilon…

Někdy se mi hlavou honí
těžké trable ypsiloní…
Ať si kdo chce co chce tvrdí
život umí být i tvrdý…!

 

Fin…

Žil byl jeden Fin…
A ten Fin měl splín…
„Sbohem…!“ – řekl své Fince…
A vrátil se k mamince…

 

Celkem vzato…

Řekla kytka kytce:
„Netvař se tak plytce…!“
Co ta první kytka na to…?
Nic… Jen voní… Celkem vzato…

 

Koleje…

Když nejede vlak
není to jen tak…
„Jen se nevzdat naděje…“
Šeptají si koleje…

 

Nejistota…

Potkali jsme nejistotu…
Plížila se podél plotu…
Cítila se nejistá
jako v base basista…

 

Tma…

A co děláš
ve dne tmo…?
„Prohlížím tvým
kapsám dno…“

 

Šála…

Jedna malá šála
se větru moc bála…
Vrhla se mi kolem šíje…
Od té doby si tam žije…

 

Japonec…

A to nejlepší nakonec…!
Jednou žil jeden Japonec…
Když na něj občas přišla krize
šeptal: „Mám víčka jak věž v Pise…!“

 

Strašidlo…

Potkali jsme strašidlo…
Nezbylo mu na mýdlo…
Tak se mylo šampónem…
S kamarádem fantómem…

 

Štika…

Znávali jsme štiku…
Dvořila se víku…
To však řeklo: „Štiko
neblázni… Jsem víko…!“

 

Tři setři…

Bývali dva setři…
Žili na Praze tři…
Jejich pán měl svetr…
Na něm třetí setr…

 

Housle…

Znávali jsme housle…
Byly trochu kouslé…
Byly trochu uhryzlé…
A lezly jim uhry… Zle….

 

Špačci…

Než nějaké rvačky
raděj tlučte špačky…
Děti nebojte se…
Špaček hodně snese…!

 

Ementál…

Potkali jsme ementál…
Řekl: „Nevím už jak dál…
Ztrácím zkrátka zbytky víry
že budu jak jiné sýry…“

 

Ovce…

Potkali jsme ovce…
Znaly citoslovce…
Ne však jména podstatná…
Ta prý nejsou nic platná…

 

Úhoř…

Potkali jsme úhoře…
Šeptal: „Zas jsem pohořel…“
Zmizel směrem k Pohořelci…
Někdy pláčou i ti velcí…

 

Flétna…

Potkali jsme flétnu…
Jednoho dne v květnu…
Byla celá říčná…
Zoufalá… A příčná…

 

Chobot…

Potkali jsme chobot…
Řek: „Teče mi do bot…“
Jenže kecal… Na tuty…
Vůbec nebyl obutý…!

 

Holubice…

Znávali jsme holubici…
Hrozně milovala bicí…
Nebyla to co se líčí
pod povahou holubičí…

 

Datel…

Znával jsem se s datlem…
Měl problém s obratlem…
Vzdychávají datli:
„Být tak bezobratlí…!“

 

Atom…

Potkali jsme atom…
Ptal se nás:  „Mám na to…?
Mám na to být atomem…?
Přišlo to tak nahonem…“