Archiv pro rubriku: A) Papírové requiem 2013

Nevím,

co bylo prvním impulsem. Ale jednoho dne jsem začal dělat texty z titulků, vystříhaných z různých novin a časopisů. A drželo mě to celý rok.

Jsem z generace, která vyrostla na „skutečných“ knížkách, časopisech a novinách. Dnes mám sice taky čtečku a na netu trávím víc času než bych chtěl, ale už navždycky pro mě bude přirozenější držet v ruce papír a cítit jeho smrad. Ať chceme nebo ne, blíží se konec periodického tisku v té podobě, jak jsme jej znali. A tohle je Papírové Requiem.

Ke každému textu jsem použil vždy jen jedno konkrétní vydání. Omezit se pouze na materiál z jednoho výtisku bylo nutné, protože jinak by byl počet možností a kombinací bezbřehý. A z uvolněného objevování souvislostí mezi deštníky a šicími stroji na operačních stolech by se stala nezáživná dřina. Jistě, svět je starý, lidí je moc a všechno už tu v nějaké formě někdy bylo. Ale před Kolumbem už byl taky v Americe kdekdo.

Možná to vypadá jen jako dětská hra, ale já to tak necítím. Vznikly texty, které bych jinou metodou nenapsal. Přitom však ve mně byly. A nic nejde smazat nebo nalepit jinak. Je to způsob tetování. Ale hlouběji. Tam, kde už to není tak snadno vidět. Zjistil jsem, že touhle divnou „cirkusáckou“ formou můžu některé věci říct nejpřesněji. Být omezený na cizí slova je podobné, jako být „omezený“ rýmem nebo rytmem. Nevnímám to jako nesvobodu. Je to nabídnutá ruka, prostor pro rozhovor, zapálená sirka ve větru a v šeru. Řád se dá naplnit mnoha různými způsoby. Tohle byl v roce 2013 ten můj.