Monthly Archives: Květen 2014

Chleba, Krchovský

Obut a oblečen počítám minuty
– čeká mě příšerná křížová cesta…
Svíjím se u dveří do klubka svinutý
třesu se, potím se, v noci jsem nespal…

Z kabátu odlétly dva zbylé knoflíky
sotva jsem oblečen, hned se zas svlíkám…
Čelo mám do krve rozbité od kliky
– proboha nemohu! Nechci jít nikam!

Někoho uvidět, být viděn kýmkoliv
obojí děsí mě hrůzností stejnou…
Kéž bych měl vypito aspoň tak pět šest piv
Kéž bych měl někoho, kdo by šel se mnou!

Kdybych moh alespoň požádat kohosi
někoho, kdo by se v ulicích nebál…
Podat mu peníze, tašku a poprosit:
Prosím vás, kupte mi naproti chleba!

(Krchovský)

Dnes, Krchovský

Dnes mě čeká tolik práce!
– vypít vše, co přinesou
a nutit se do legrace
s asynchronní grimasou

Do mrazáku sáhnu pro led
až se vrátím domů v noci
– celej ksicht mě bude bolet
od smíchu a od bezmoci

(Krchovský)

Dvacet roků, Krchovský


A už drž hubu! Kopancem jsem zavřel stoku
–  vůl z rádia se chystal hlásit přesný čas
Mně, který hledám ztracených svých dvacet roků!
… Jdeš pozdě smrti! Ale o nic nepřišlas

(Krchovský)

Naposled, Krchovský

Naposled zamávám na cestu vlaštovkám
a pak se (navždy už?) zabedním v domě…
Málo jsem miloval?! (Když se teď takto ptám?)
Co je mně po lásce! Co je jí po mně…

Žádný jed, žádný pád, žádný hřeb do hlavy
žádná krev nestříká po stěnách ze žil
(žádný strach, že bych si ukousnul pohlaví…)
Lze mluvit o lásce, když jsem ji přežil?

(Krchovský)

Jakože jsem, Krchovský

Jakože jsem… Dál nejdu ve svém předstírání
ničemu tady nerozumím! (Nechci ani)
a snad mne to i ctí… Jen nevím, nač být hrdý
když sdílím tentýž svět se všemi těmi zmrdy

(Krchovský)

Noc, Apollinaire

Noc už bledne
Guillaume ale
vytrvale
bude ve dne
dále snít
o Lou jež mu
bere klid
Kolem vybuchují
mračna střel
ale Guillaume na ně
zapomněl
Hvězdy k ránu
naposledy vzplanou
A on myslí
na svou milovanou

(Apollinaire, 27.4. 1915)