Monthly Archives: Duben 2014

Konec cesty, Kainar

Vezmi mne s sebou Dolů Někam
Nemohu Slyšíš? S tebou Čekám
Sem Hrůza Tvář i kamení
Točím se v tmách A v plameni

Vezmi mne s sebou Dolů Zpět
A pršet Zticha Zabíjet
Tak cizí v ústech V domě Chladno
Co zbývá S tebou Dolů Na dno

(Kainar)

Křídlovkář, Kainar

Lůžko už mu nevětrají,
už je pro ně jednou nohou
příliš v ráji,
příliš v ráji.
Kterou? Pravou, nejspíše.
Neboť pravá nepřikrytá
všemi pěti z lůžka civí,
mládenečky pěti vítá
Krista Ježíše.

(Kainar)

Lancknechtská píseň, Kainar

Když vlhnou pánvičky, tu tíhu vlčí mlhy
těžko je porozhrnout z očí výstřelem.
A škapulíř i žena na srdci tak lehko obelstí
komu to přejí nebesa své něhy pro štěstí,
komu nocleh krve v jílu pod tělem.

Když z měsíce je vích na boží halapartně
a půlnoc jako děvka z vína blábolí,
přilehne si ohyzdný sen k ohni za lancknechtem,
jeho srdci třepotat dá pod zmodralým nehtem
a vranám modliteb pelichat do polí.

Jalové dívenky a sudy bílých jablek,
zmýlená se občas draho zaplatí.
Někdo se upije, někdo je v kolo vpleten,
jen smrt zbude jako věrný květen
a při cestách těch zbylých košatí.

(Kainar)

Sbohem a šáteček, Nezval

Sbohem A kdybychom se víckrát nesetkali
bylo to překrásné A bylo toho dost
Sbohem A kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem Že přijde jiný host

Bylo to překrásné Žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč Ten smutek já už znám
Polibek Kapesník Siréna Lodní zvonec
Tři čtyři úsměvy A potom zůstat sám

Sbohem A bylo-li to všecko naposledy
tím hůř mé naděje Nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!

(Nezval)

Kapesní šátek, Nezval

Dnes také odjíždím A chce se mi až plakat
Šáteček do kapsy Dost času na hoře
Kdyby svět nebyl víc než velký pestrý plakát
strhnu jej cynicky a hodím do moře

Slzavé údolí mne pozřelo jak rybu
Třicetkrát nalomen obraz se složil sám
Odpusť mi skřivane svou starou slavnou chybu
že mám-li zpívati trochu se zalykám

Šátek se třepotá a otvírá mi města
groteskně přibitá na ústí tunelů
Škoda že není smrt jen dlouhá černá cesta
z níž bych se probudil v neznámém hotelu

(Nezval)

V dešti, Halas

Hnát větve z hrobu noci ční
déšť zní jak harfa Máchova
ó hořká slitovnice měsíční
a struno krví nachová

Tma v těžkých kusech padá teď
strom třese se v své bezlistosti
pad snění hrad a trčí holá zeď
pokreslená od lítosti

(Halas)