Archiv pro měsíc: Duben 2013

V třináctých komnatách

 

 

Žihadla včel…
Ready Kirken / T. Roreček

Vlastně jsme jen poutníci…
Ke svým Římům… Ke svým Mekkám…
Jdem proti sobě ulicí…
Jsi ta na kterou čekám…?

Pořád úplně nevěřím
že tě po nocích svlékám…
Jsi moje Mekka…? Jsi můj Řím…?
Jsi ta na kterou čekám…?

Jsi tenká sečná rána…
Hedvábný hlavolam…
Plachta je rozervána…
Plujeme bůhvíkam…

Jsi kus noci vrostlý do rán…
Jsi jak biblí řízlý korán…
Jsi jako horké dráhy střel…
Žihadla včel…

Bloudím v tom všem… Jdu dál a dál…
A ještě stále je kam…
Jsem ztracený…? Ne to bych lhal…
Jsi ta na kterou čekám…?

Vlastně jsme jen poutníci…
Ke svým Římům… Ke svým Mekkám…
Jen prach na nočních dálnicích…
Jsi ta na kterou čekám…?

 

 

Věnováno…
Ready Kirken / T. Roreček

Kouřům… A dýmům…
Chůdám… A baracudám…
Vinám… A vínům…
Všem příštím nudám…

Kočičím zlatům…
Koprům… A kopretinám…
Čtrnáctým platům…
Annám Kareninám…

Děravým sítím…
Nitím… A krupobitím…
Tepům… A tropům…
Podlahám… Dveřím… Stropům…

Zvlčilým mákům…
Frakům… A keporkakům…
Klokanům… Koltům…
220-ti voltům…

Pastím… A klecím…
Všemožným plochám třecím…
Ohňům… A vodám…
Osudným epizodám…

Studeným potům…
Nesmělým Pierotům…
Ledovým tříštím…
Všem věcem příštím…

 

 

Utonout…
Ready Kirken / T. Roreček

Plavala nocí jak mořem…
A já v ní tiše uhořel…
Zlato si bylo koupit sůl…
A já v ní tiše utonul…

Nemá to žádný manuál…
Nabij – odjisti – zamiř – PAL…!
Odpověď zahýbá otázce…
Tak co chceš slyšet o lásce…?

V náručích…
Však bůhví v čích…
Hroutí se hráz…
Slabost je jen půlka nás…
V pekle mráz…
Výt do mraků…
Jít labyrintem absťáků…
Půlnocí plout…
A chvíli žhnout…
Utonout…

Den co den ostře nabitá…
Jednoduchá… I složitá…
Divná jak sochy bez paží…
Bydlí na každém nádraží…

Je smrtelná… I smrtící…
Najdeš ji všude v ulicích…
Zkamení kdo se otočí…
Nedívej se jí do očí…

 

 

Svět malých princů…
Ready Kirken / T. Roreček

Svět Picassů…
Svět Dostojevských…
Svět zlých časů…
A taky hezkých…

Svět Caesarů…
Svět Cimrmanů…
Svět nezdarů…
A nových plánů…

Svět Zlínů…
Svět Gottwaldovů…
Zbytečných činů…
A marných lovů…

Svět Chaplinů…
Svět Donatella…
Bezejmenných hrdinů…
Svět tvého těla…

Svět Kurta Cobaina…
Svět – děvka prodejná…
Svět slavných minutu…
Svět jiný po U2…

Svíravý svět
smutných Malých princů
schovaných v pokojích
nevěstinců…

Svět Voskovců…
Svět samý trn…
Svět citoslovců…
Svět Jim Morrison…

Svět Godotů…
Svět Masaryků…
Svět pláčů… Jásotů…
Svět bratří v triku…

Svět Moliére…
Svět Napoleon…
Svět Robespierre…
Svět střemhlavý tón…

Svět Eurydik…
Svět Vysockého…
Jen okamžik…
Pro každého…

Svět spojený samotou…
Svět Edgar Allan Poe…
Svět výher Pyrrhových…
Klobouků ve křovích…

 

 

Bláto dnů…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Bože proč musí to být…?
Proč všechno tak křehký bývá…?
Proč krása pořád ubývá…?
Pořád…

Není se před tím kam skrýt…
Zběsilé uvadání…
A jiný svět dál není k mání…
A řád…

Vůbec nic nepřebolí…
Slzavý údolí…
Naprosto zrůdně krásný soukolí…
Život je vynález zkázy…
Pot krysích závodů…
Propasti pouště a srázy…
Bláto dnů…

 

 

Tma sílí…
Ready Kirken / T. Roreček

Chůze tmou bezednou…
Mlhy prý se nezvednou…
Jsme jen stín svých andělů…

Spousta dnů beztvarých…
Smečka příhod zoufalých…
Z popelů zní skřípot skalpelů…
Krajinou kráterů…

Tmy je tu víc…
Víc a čím dál víc…
Proč tomu jdem stále vstříc…?
Proč patříme stínům…?

Jsme hloubek… A dnů…
Beránků… A lvů…
Jdem tou tmou
ukrytou i v bílý…
Tma sílí…

Přítulný příšeří…
Pámbů v nás už nevěří…
Prý už nás nezmění…

Vítězství barbarů…
Svatí míří do barů…
Ráj není… Dost smutný zjištění…
Ne… Ráj není…

 

 

Pro a proti…
Ready Kirken / T. Roreček

Pořád věřím…
Patřím k těm kteří
věří že Popelky
ještě nelehnou popelem…
Pořád věřím…
Že jde jen o další cestu
dalším tunelem…
Patřím k těm kteří
věří že prostředek
není posvěcen účelem…

Let nebo pád…
Je to tu samý zvrat…
Pojď si dát světa dávku…
Láska je kat…
Bůh neznámý adresát…
Něha na objednávku…
A zprávy z prvních linií
hlásí hrozivé ztráty…
Psi kteří koušou nevyjí…
Jako my – oni – já – ty…

Pořád věřím…
Patřím k těm kteří
věří že Karkulky
temným lesům uniknou…
Pořád věřím…
Že dny své noci
zradit odmítnou…
Patřím k těm kteří
věří že PRO a PROTI
jednou procitnou…

 

 

Není to tak zlé…
Ready Kirken / T. Roreček

Jsme zbraně hromadného míjení…
Společnost s ručením omezeným…
Jsme hádankou co nemá řešení…
Jsme druhem sám sebou ohroženým…

Jsme zbraně hromadného míjení…
Společnost s ručením omezeným…
Andělé strážní pološílení…
Jsme napůl samet…
A napůl kamení…

Točíme se v zvěrokruzích…
A všichni jak ti druzí…
Jedem stopem do Paříže…
Létáme v rámci zemské tíže…

Každý jsme vesmír…
Všichni víme své…
Jedem stopem
na Saint Germain de Prés…
A není to tak zlé…
Není to tak zlé…

Jsme zbraně hromadného míjení…
Společnost s ručením omezeným…
Outsideři štěstím nepolíbení…
A každý sám sebou poražený…

Jsme zbraně hromadného míjení…
Společnost s ručením omezeným…
Lítání třísek… A stromů kácení…
Černá a bílá… Pomíchané geny…

 

 

Naposled…
Ready Kirken / T. Roreček

Pírka se změní v kusy žuly…
Čas chvíli stéká jako med…
Pak přijdou plný úly smůly…
A na konci všech těch skvělých let
je NAPOSLED…

Ztratí se sklíčka z krasohledů…
Zjistíš že ten zvláštní svět
má hrozně velkou sbírku jedů…
A na konci všech těch skvělých let
je NAPOSLED…

Vodu tu v žádném moři neutopíš…
A vítr v žádném nebi neudusíš…
Oheň v žáru těžko upálíš…
Tak jako každá noční můra musíš
k lampě blíž…

Náš stále menší širý svět…
Svět NAPOSLED…
Náš stále menší širý svět…
Svět NAPOSLED…

Nepřehledná změť dnů a nocí…
Věci nestihnou souviset…
Červi se dají do ovocí…
A na konci všech těch skvělých let
je NAPOSLED…

Vodu tu v žádném moři neutopíš…
A vítr v žádném nebi neudusíš…
Oheň v žáru těžko upálíš…
Tak jako každá noční můra musíš
k lampě blíž…

 

 

Na konečných…
Ready Kirken / T. Roreček

Další anonymní slečny
klopýtají snít svůj sen o ráji…
A ráno stojí zkřehlé na konečných…
A usínají v tramvajích…

Ničí je strach že nejsou ničí…
Kameny na jemném sítu
jsou jejich oči když se ráno líčí
v zrcadlech vypůjčených bytů…

A zbytky nocí pářou řvoucí ptáci…
Ve vypůjčených pánských košilích
další slečny něžně zvrací
úlomky snů co se splnily…

Hledat neznamená najít…
Světe chraň je všeho zlého
když k neznámým břehům odplouvají
v lodičkách plných šampaňského…

Svět je příliš nekonečný…
Nejvíc po ránu na konečných…
A všechno v samých koňských dávkách…
Nejvíc po ránu na zastávkách…

 

 

Che Guevara…
Ready Kirken / T. Roreček

Potkal ji v jednom tmavým baru…
Na hrudi měla Che Guevaru…
Málokdo umí vyjít s málem…
Po bitvě každej blbec generálem…
A všechny hvězdy klesnou ke dnům moří…
A křivý dřevo taky rovně hoří…

Doteky… Bezmocný vzteky…
Tisíckrát do stejný řeky…
Detaily… Žádná zlá vůle…
Šlo to od desíti k nule…

Šlo to od červenců k lednům…
Od modrýho nebe ke dnu…
Okraje zmizely středům…
Šlo to od pohledů k ledům…

Šlo to od mlčení k tichu…
Od prvních úsměvů k psychu…
Nedá se sklízet před setím…
Šlo to až ke všem třetím…

Šlo to od motýla k můře…
Vždycky prý může být hůře…
Gram umí vážit sto kilo…
Šlo to od JEŚTÉ JE k BYLO…

Potkal ji v jednom tmavým baru…
Na hrudi měla Che Guevaru…
Málokdo umí vyjít s málem…
Po bitvě každej blbec generálem…
A všechny hvězdy klesnou ke dnům moří…
A křivý dřevo taky rovně hoří…

 

 

Černej pták…
Yo Yo Band / T. Roreček

Co se nám to v noci zdálo
že už ráno musím pít…?
Dávno chci ti říct:
Dáváš mi málo…
Nech to být…
Nech mě jít…

Ráno nás do sebe svírá…
Chtěl bych tě zas umět chtít…
Svírám tě nic víc…
Neumírám…
Nech to být…
Nech mě jít…

Lži si dál tu lež
že to stále chceš…
Klidně dál tu lež…
Neumím říct:
Vstávej… BĚŽ…!
Neumím tě mít…
Nech mě vstát a jít…
Přetrhla se nit…
Nech to být…

Nevíš dávno proč mě líbáš…
Černej pták už k nebi vzlít´…
Víš to jako já…
Jak málo zbývá…
Nech to být…
Nech mě jít…

Těla dávno všechno ví to…
Není dávno co si vzít…
Dávno chci ti říct:
Je mi to líto…
Nech to být…
Nech mě jít…

 

 

V třináctých komnatách…
E. Viklický / T. Roreček

Půlnoční letní Letná…
Tajně horká jak Etna…
Dech sopky v pražský čtvrti…
Na chvíli… Nadosmrti…

Půlnoční letní Letná…
Vůněma nepříčetná…
Pod nohama spí Praha…
Podnapilá a nahá…

Kouřila červený marlborka…
Bláznivá byla jak Viktorka…
Musela se dostat do ráje…
I kdyby se měla rozkrájet…
I v šatech jakoby nahatá…
Klíč v zámku v třináctých komnatách…

Půlnoční letní Letná…
Vyber si – nůž či flétna…
Tančení metronomu…
A skřítek v každým stromu…

Půlnoční letní Letná…
Voňavě ošemetná…
Ostrov na břehu času…
A přístav jejích vlasů…

 

 

Tajný song…
E. Viklický / T. Roreček

Království za koně…
Devět hlav jednou ranou…
Déšť v noční koloně…
A flirty s mořskou pannou…

Minimum bílých vran…
Blíženci raci štíři…
Rádio Jerevan…
Hamlet na Praze čtyři…

Za koně celou zem…
A za chvíli se setmí…
Navěky zůstanem
nehotoví a letmí…

Tohle je tajný song…
Song o tom že jsou smutky věrný…
Song jako Luis Armstrong…
Úplně stejně černý…

Království za klisnu…
Za malou tajnou branku…
Půl kraje za kry snů
v ledovém moři spánku…

Jak stébla tonoucí
se drží dny svých nocí…
A na čas budoucí
přísahají jen cvoci…

Království za fáro…
Za naše plány zcestný…
Za oheň a cigáro…
Dokud to není trestný…

 

 

Nebylo… Bylo…
E. Viklický / T. Roreček

Chceš něco říct… A náhle není komu…
Život jsou housle skryté v tvrdém dřevě…
Můj děda dělal celý život v lomu…
Příští rok by měl osmdesát devět…

Za celý život byl jenom jednou v Praze…
A dlaně míval jak v tom lomu kámen…
Život je slepá chůze po provaze…
A všichni z něho jednou popadáme…

Můj děda byl jak zrnko v hoře soli…
Byl kapka vody… A teď do moří vplul…
Byl jaký byl… Neměl žádné školy…
Za celý život neochutnal mořskou sůl…

Můj děda nebyl ničím výjimečný…
Byl jako klásek vprostřed lánu žita…
Život je škvíra mezi nekonečny…
Jen malý stoptime v rámci neurčita…

Nebylo… Bylo…
Já vím konec není
nic víc než návrat
kamsi zpátky…
Až ta věc zuby vycení
všechno se změní…
Z hororů na pohádky…

Nevybral si svých patnáct minut slávy…
A nenajdeš ho nikde v učebnicích…
Můj děda byl jen stéblo v kupce trávy…
Jen malý sklípek ve vesmírných plicích…

Život je anděl s oškubaným peřím…
Nádherná holka mírně zparchantělá…
Že děda umřel…? Tomu neuvěřím…
Celá ta věc je jenom věcí těla…

 

 

Možná jsme takhle umřeli…
M. Pavlíček / T. Roreček

Možná jsme se tím příliš sjeli…
Víš míval jsem tě plný žíly…
Ten vpich se jen tak nezacelí…
A každý den stál tolik síly…

Možná jsme se tím příliš zpili…
Víš míval jsem tě ve všech tepnách…
A každý den stál tolik síly…
A končil ve tmách… Končil ve tmách…

Hluboko jsme si tu věc šlehli
a míchali to s tmou a vínem…
A tančili jsme na špičce jehly
jako andělé nad Berlínem…

Možná jsme se tím překouřili…
Zbytky se stále krví plazí…
Stálo to příliš… Příliš síly…
Už nikdy nebudem tak nazí…

Vítr do dlaní nechytíš…
A není žádné zpět…
A slunce každý den svítí
na trochu jiný svět…

Možná jsme toho brali příliš…
Ještě to pořád ve mně teče…
Ještě to kdesi v těle šílí…
Každé ráno a každý večer…

Možná to mělo skončit v trávě…
V trávě v tichu a v neděli…
A s malou dírou kdesi v hlavě…
Možná jsme takhle umřeli…

 

 

Nuselský most…
J. Toufar / T. Roreček

Pod mostem teče řeka únavy…
Je noc… A bezmoc brzy vyplaví
postavy u zábradlí…

Dávno už vyschly všechny přístavy…
Kolotoč se skřípěním zastavil…
A všechny kytky zvadly…

Postavy postávají bez hnutí…
Všichni tak zkřehlí… A tak vymknutí
svým mužům a svým ženám…

Poslední cigarety típnutí…
A nikde ani náznak perutí…
Kolena olověná…

Stačí tak málo a je namále…
Pomalé salto značky mortale…
A hned víš co je nebýt…

Možná to ani není zoufalé…
Jak jen to tenkrát bylo Ikare
s tou chvilkou v sedmém nebi…?

 

 

Moře u Smíchova…
J. Toufar / T. Roreček

Snažím se tě nepolíbit…
Tramvaj míří ke Smíchovu…
A ty mi vyčítáš všechny mé chyby…
Všechny bych udělal znovu…!

Chceš abych přiznal svou vinu…
Zkus být aspoň chvíli zticha…
Chci ještě několik posledních minut
cítit jak vedle mě dýcháš…

Podzim rve pahýly stromů…
Nikdy jsem tě nevzal k moři…
Podpálím nábytek až přijdu domů…
Budu se dívat jak hoří…

Dotýkal jsem se tě pět roků…
Jsou místa kam jsem ti nesáh´…?
Tramvaj je kachýnka střelená do boku…
Vzepne se a ke dnu klesá…

Snažím se tě nepolíbit…
Blížíme se ke Smíchovu…
Slova a ticho se třou jak dvě ryby…
Všechno bych udělal znovu…!

 

 

Co od toho čekáš…?
J. Toufar / T. Roreček

Tak co od toho čekáš
když v zakouřeném baru
chladném jak noční řeka
všimneš si jejích tvarů…?

Tak co myslíš že bude
na konci téhle noci…?
Bude to jako úder…?
Bude to dobrý pocit…?

Tak co myslíš že zjistíš
o sobě a co o ní…?
Je podzim… Padá listí…
Padá do bezvědomí…

Nepotřebuji tě…
Ale chci tě…
Nepotřebuji tě…
Chci tě…

Tak co od toho čekáš…?
A proč to v sobě živíš…?
Ten chlap který tě svlékal
byl krásně mlčenlivý…

Tak řekni proč to děláš…?
A proč chceš právě jeho…?
Dvě anonymní těla
se brodí noční něhou…

A co když je to jinak…?
A co když je i není…?
K ránu vám bude zima…
Usneš mu na rameni…

 

 

Stejná oblaka…
M. Pelant / T. Roreček

Připadali jsme si jako Bonie a Clyde…
Ve speciální zbroji pro milence…
Život je ale ofsajd na ofsajd…
A my podpisy na falešný směnce…

Mámy se radši na nic neptají…
Tátové mají dávno další děti…
Všichni jsme vločky který jednou roztají…
Neříkej mi raději jak je ti…

Na obloze jsou pořád stejná bílá oblaka…
A v srdci pořád stejná dávka krve…
Nejde se stejně smát a stejně rozplakat…
Stejně jako napoprvé…

Platná měna bývala jeden polibek…
Bylo to tehdy… V dobách před bankrotem…
Roky jsi po nocích bývával na dotek…
Zbrocený stejným potem…

Samota je horká jak samopal…
Šrapnely ticha… Předsunutý hlídky…
Býval´s můj milý co když neví jak dál
přinese aspoň kytky…

 

 

V hořícím stohu…
M. Pelant / T. Roreček

Jsme beznadějně utopený v mořích času…
Když můžeš kam chceš tak nevíš kudy kam…
Je tolik flint zahozených v lánech žitných klasů…
A každý je na všechno stejně vždycky sám…

Lehávali jsme nazí mezi vlčími máky…
A rudá je pořád všude kolem na omak…
A ráj je místo bůhvíjaký…
A věř mi – dopadne to celý stejně bůhvíjak…

V hořícím stohu
je těžký myslet na něhu…
Modlím se k bohu…
Ale vesluju ke břehům…
Od rohu k rohu
tancujem v tomhle příběhu…
Vesluju ke břehům…
Ke břehům…

Lásko pojď budeme mít třeba plavovlasý děti…
Anebo třeba klidně úplně zrzavý…
To co má peří a čas neúprosně rychle letí…
Už se mně nikdy tak úplně nezbavíš…

 

 

Press song…
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Ten kdo řádně platí daně
se takových jak ty leká…

Chce si přečíst u snídaně
co jsi vlastně za člověka…

Jde o to mít nohy v teple…
Jde o to mít prachy v bance…

A ty musíš skončit v pekle…
Musíš být na první stránce…

Řádný občan
když jde z domu
řádně zamyká…

Když však snídá
chce číst o tom
kdo se vymyká…

Ten kdo žije jak je třeba
se takových jak ty děsí…

Je to prostý jako chleba…
Utopence neoběsí…

Jde o to mít svoje jistý…
Vyhnout se snům jako kulce…

Svět je rájem pro sadisty…
Musíš skončit na titulce…

 

 

Misak…
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Co je na tom světě různých lidí…!
Máš se smát anebo zaplakat…?

Kdo se dobře dívá ten uvidí…
Svět nosil i strejdu Misaka…

Na světě má každý svoji roli…
Málokoho svatým prohlásí…

Každý osud si někoho zvolí…
No a strejda Misak zápasil…

Jsi zároveň lovcem střelou kořistí…
Jednou tygr sklapne čelisti…

Zařadíš se dřív než by ses nadál…
Svět však není o nic méně vratký…

Že měl svaly Misak v ringu skládal
jiné chlápky na lopatky…

Na člověka padnou různé strachy…
Nože nikdy neuvěří lžícím…

Misak propil všechny svoje prachy…
Zbytek rozdal dětem na ulicích…

Jsi zároveň lovcem střelou kořistí…
Jednou tygr sklapne čelisti…

Chleba to je kůrka spíš než střída…
Zima je dva kroky od léta…

Přišel den kdy ztratil sílu… No a tak se vydal
chudák strejda Misak do světa…

Za obzorem další obzor čeká…
Na člověka je to přesila…

Celý svět je vlastně jenom jedna dlouhá štreka
co se na ní snadno hlady umírá…

Jsi zároveň lovcem střelou kořistí…
Jednou tygr sklapne čelisti…

Marně by sis jinou cestu hledal…
Všechny cesty vedou k funusu…

Tak či onak jednoho dne se dal
chudák strejda Misak k cirkusu…

Člověk mnohdy neví co si počít…
Zkus rozeznat prohru od výhry…!

Dobrý strom se jak se říká pozná po ovoci…
V cirkuse měl strejda Misak na starosti tygry…

Jsi zároveň lovcem střelou kořistí…
Jednou tygr sklapne čelisti…

Na každého čeká chvíle trpká…
I ty si bůh stvořit zamanul…

A tak chudák strejda Misak dvakrát denně strkal
tygrovi svou hlavu do chřtánu…

Co se jednou stane už moc těžko změníš…
Cirkus byl ve městě Teherán…

No a tam uprostřed večerního představení
strejdův tygr náhle zavřel chřtán…!

 

 

Smečka song…
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Ten kdo z řady vybočí
musí skončit jak se patří…

Svět si nás všechny ochočí…
Všichni jsme sestřičky a bratři…

Ten kdo z řady vyčnívá
musí skončit jak se sluší…

Svět je show zcela bláznivá…
Platívá se tu vlastní duší…

Ten kdo není průměrný
toho čeká celkem soda…

Tohle je dost zřetelný…
Vzpomeňme na Quasimoda…

Ten kdo v řadě nesvede
stát jak druzí tomu patří

to nejhorší co dovedem…
Všichni jsme sestřičky a bratři…

 

 

Co jste to k čertu vůbec zač…?
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Jak se jmenujete…?
Co říkáte postupu policie…?
Jak často lyžujete…?
Věříte že Elvis ještě žije…?

Umíte rusky…?
Bylo proti vám použito násilí…?
Je náš svět v úzkých…?
Kde jste koupil tuhle košili…?

Jste ortodoxní Žid…?
Jste utajenej gay…?
Chcete si zapálit…?
Jak moc jste šílenej…?

Komu fandíte ve fotbale…?
Budete žalovat zoologickou zahradu…?
Věříte, že jsou šelmy dokonalé…?
Děláte to rád zezadu…?

Jste občanem Spojených států…?
Máte rád svoje rodiče…?
Věříte v cukrovou vatu…?
A v bary s tanečnicí u tyče…?

Číslo vašich bot…?
Co vzkážete americkému lidu…?
Jste génius anebo idiot?
Co všechno víte o Madridu…?

Sympatizujete s panem Marco Polem…?
Jak často jíte klobásy…?
Nejde vám z toho všeho hlava kolem…?
Jaké bude zítra počasí…?

Zpíváte si když se sprchujete…?
Spadl vám někdy na hlavu květináč…?
Věříte v Krista v postmoderním světě…?
Co jste to k čertu vůbec zač…?

 

 

Lovesong…
Muzikál jmenuji se Tom Tracy

Tracy:
Cítím se jako Kryštof Kolumbus…
A ty jsi moje terra incognita…

Laura:
Fakt se mu líbím… Hm… Má dobrý vkus…
A dobrý vkus je vlastnost důležitá…

Tracy:
Cítím se jako Ernest Hemingway…
Než budu stařec stihnem toho moře…

Laura:
Má vlastně hrozně milý obličej…
A plachý plamen začal tiše hořet…

Tracy:
Cítím se jako v porcelánu slon…
Jak boxer v ringu před úderem gongu…

Laura:
Vnitřní hlas šeptá – co když je to ON…
Je jako refrén vrytý do lovesongů…

Tracy:
Jsem navždy u vesmíru zadlužen…
Za to že umí zázrak jako jsi ty…

Laura:
Co kdybych si tě vzala za muže…?
Voníš jak dávné pohádky a mýty…

Tracy:
Jsem navždy zadlužený u bohů…
Teď už vím jistě že tu s náma žijí…

Laura:
Je to jak házet sirky do stohů…
A navěky se vzdát všech amnestií…

Tracy:
Je to jak vzít si nebe na pomoc…
Peklo i nebe… A stát vedle sebe…

Laura:
Zdávalo se mi o něm každou noc…
Touha je oheň ze kterého zebe…

 

 

Nimmo…
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Poslechněte si poslední zprávy:
Umřel starý ochutnávač kávy…

Do ráje je permanentní nával…
Bože přijmi toho který ochutnával…

Je čas sklízet když přešel čas sít…
Nimmo navždy přestal kávu pít…

Marná sláva smrt je povinná…
Truchleme teď všichni pro Nimma…

Byl u firmy čtyřicet dva let…
Teď opustil ji a celý svět…

Po neděli bývá pondělí…
Na Nimmovo místo přijde Shively…

Je čas hasit a čas hledět do plamenů…
Představ si smrt jak krásnou nahou ženu…

Nač se jí zeptáš a co odpoví…?
Nejspíš to co dnes řekla Nimmovi…

 

 

Nedávno jsem měl 21…
Muzikál Jmenuji se Tom Tracy

Nedávno jsem měl jednadvacet…
Jsem ten co jednou musí vyhrát…
Kdo nemá nic nemá co ztrácet…
Jsem Tomáš Tracy… A mám tygra…

Odmítám věřit na pravidla
té spousty lidí jako jste vy…
Jsem Tomáš Tracy… A mám tygra…
A nic víc není zapotřebí…

Má svíčka hoří z obou směrů…
Nechci nic prožít na sekeru…
Ještě to hoří… Ještě pálí…
Žiju jak v mořích cyankáli…

Neutopíš to v žádný řece…
Neumyješ to žádným mýdlem…
Není vidět… A je tu přece…
Jsem Tomáš Tracy… Mladík s tygrem…

Vevnitř to vyje… Lásko kde jsi…?
Přijď se mi vrhnout kolem krku…
Jsem Tomáš Tracy… Tomáš Tracy…
Tygr uprostřed smečky vlků…

Má svíčka hoří z obou směrů…
Nechci nic prožít na sekeru…
Ještě to hoří… Ještě pálí…
Žiju jak v mořích cyankáli…

Po většině z vás tu zůstane
jen o málo víc než tři tečky…
Smířili jste se… Ale já ne…
Tygr uprostřed vlčí smečky…

Nestaň se nikdy tím čím nejsi…
O tom je stejně každá story…
Jsem mladík s tygrem… Tomáš Tracy…
Pan Bystrozraký s bílou holí…

 

 

Ten song…
(San Diego serenade)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Necítím co je ráno
pokud se neprobdím tmou…
A to jak sálá slunce
vím jen dík nocím s tebou…

A neznal jsem svůj domov
dokud jsem nebyl sám a plonk…
A neznal jsem to ticho
dokud jsem neznal ten song…

A neznal jsem tvou vůni
dokud ji vítr nerozvál…
Nevěděl jsem jak mám tě rád
dokud jsem dál s tebou spal…

Neuměl jsem být milý
dokud jsem dřív nezranil…
Neuměl jsem být s tebou
jinak než z posledních sil…

Kdo chce říct že zná sever
ten napřed musí znát jih…
Začal jsem chápat měsíc
až když zářil na prsou tvých…

Začal jsem chápat co je srdce
až když mi to tvé někdo vzít chtěl…
Začal jsem chápat slzy
až jsem je ve tváři měl…

Necítím co je ráno
pokud se neprobdím tmou…
A to jak sálá slunce
vím jen dík nocím s tebou…

A neznal jsem svůj domov
dokud jsem nebyl sám a plonk…
A neznal jsem to ticho
dokud jsem neznal ten song…

 

 

Můj kapitáne…
(Mr. Siegel)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Nechal jsem všechny svý prachy
v mexickým bordelu…
Katolík ocení že stál vedle chrám…
Ještě že mi zbyl můj revolver…
Jinak bych zůstal úplně sám…

Střelil jsem úsvit přímo do zad…
Hle… První dnešní skon…
Sluneční paprsky krvácí na beton…
A že nemám oheň je fakt pech…
Jinak by tenhle pajzl popelem leh´…

Proč sakra mají můj kapitáne
vždycky ti hříšní víc sil…?
Jak to že anděl vždycky usne
když ďábel sotva oko zamhouřil…?

Tak ty jseš tvrdej chlap…?
Hm… To je pustá lež…
Prd víš co se ti může stát…
Jestli se poznat chceš
na chvíli zadek běž
pod mosty prodávat…

A je to stále to samý…
Všichni dojdeme tam…
Vím… Je to daný…
Utýct není kam…
Řekněte mi můj kapitáne
jak se z toho všeho dostat mám…?

Ten chlap sotva stál…
Ne neuměl pít…
Celou noc vykládal
jak na ni vlít´…
Říkal – manžel byl dva dny pryč…
Všechno to děvky jsou…
Měl´s ji slyšet se zapnutou sirénou…

Proč sakra mají můj kapitáne
vždycky ti hříšní víc sil…?
Jak to že anděl vždycky usne
když ďábel sotva oko zamhouřil…?

Čert vezmi všechny dobrý rady…
Ať ti je kdo chce dává…
Týhletý se však držet snaž:
Žij rychle… Umři mladý…
Ať na vlastním pohřbu dobře vypadáš…

Jsme jen to co v nás
ze snů křičí…
Jsme ta jediná
vteřina…
Víš to co tě zničí
už dneska tvý oči má…

 

 

Listopad…
(November)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Jen chvění…
Jen pád…
Tak má to rád
listopad…

Jen ztěžklé peří…
A ta krev na keřích…
A měsíc zas září
jak kost…

A hřívou listopadu
jsou kůže hadů…
A já mám jako každý
v nozdrách vůni vraždy…

Listopad…

Mlhou zní
zubů skřípání…
Řekněte dubnu
ať mě zachrání…

Listopad bolí…
Havrani na polích…
A zlověstně blízko
jsou nebe a zem…

Listopad voní
jako pot mrtvých koní…

Listopad…
Zas to zvláštní zlo
pod nehty zalezlo…
Nebe je příliš blízko…
Taky zem se blíž zdá…

Tvář listopadu
to je bílá tma…
Ztrať se v ní…
Přišla chvíle
dotknout se dna…

Má hlavo…
Ach kéž tě
prostřelí kapkou deště
listopad…

 

 

Jenom doufám že tě nezačnu mít rád…
(I hope that I don´t fall in love with you)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

A jenom doufám že tě nezačnu mít rád…
Z lásky už jsem byl smutný tolikrát…
Víš já si pár piv dal… A tenhle bar
byl chladný jako kat…
Teď praská led… Já oči zved´ a viděl tě tu stát…
Víš jenom doufám že tě nezačnu mít rád…

Dnes je tu plno… Lidí plnej bar…
A já bych si jen s tebou povídal…
Víš já jsem daun jak starej klaun…
Vše kromě chlastu bolí…
Když tě však vidím chci zas hrát
tu stokrát hranou roli…
Víš jenom doufám že tě nezačnu mít rád…

Noc z chlapa občas blázna udělá…
Tomu bys myslím nerozuměla…
Co kdybych vstal a jen si vzal
jednu z tvých cigaret…?
Ne… Neumím se nedívat
sám sobě do karet…
Víš jenom doufám že tě nezačnu mít rád…

Cítíš se sama… A já… Já jsem sám…
Celou noc se tě v duchu dotýkám…
Chlap co tě přived´ opilý
se zakles´ do jiné…
A tvé oči lesk ztratily
a potkaly ty mé…
Víš jenom doufám že mě nezačneš mít ráda…

Už se zavírá… Hudba už utichá…
Poslední půllitr mi stéká do břicha…
Uhnula´s mému pohledu…
Vstala… A zmizela…
Myslím že bourbon na ledu
mně teď nejlíp udělá…
Víš jen se bojím že už dávno tě mám rád…

 

 

Je líp když jsi úplně sám…
(Better off without a wife)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Mí kámoši jsou chytlí…
Všichni ženatí a v pytli…
Víš chce to sílu…
Žít a nespadnout tam…

Připíjím starým mládencům jak já…
Připíjím všem kterým se zdá
že je líp když jsi úplně sám…

Víš můžu spát jak dlouho chci…
A na měsíc výt za nocí…
Kdekoli můžu zůstat… Kdykoli odejít…
Někdy to (to se stává)
nebývá žádná sláva…
Jenže jak jinak po svém žít…?

Nikdy jsem nebyl žádný Valentino…
Měl jsem však ženskou jako víno…
Zahýbala mi s trumpeťákem…
Ale už dávno jsem to splách´…

Jeho zabásli chlupatí…
Čertví proč… Prý se nevrátí…
A ona dávno zmizla… Sed´ na to prach…

Víš ty věci… Ty věci co chlap hledá
mu žádná ženská nedá…
Jediný s kým lze vyjít jsi vždycky jen ty sám…
Víš život je jak sprostej vtip…
Zasměješ se a je ti líp…
A potom přijde čas odejít bůhví kam…

 

 

Další z lajn…
(Heartattack and wine)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Lháři… Lháři s mou vlastní tváří…
Útěk odsud se ti nepodaří…
Dávno jseš v tom chycenej jak liška do želez…
Jseš jen padlým andělem…
A chcípneš jako pes…

Doktor právník žebrák či kněz…
Všichni jsme v tom chycení jak liška do želez…
Jestli chceš ochutnat prázdno šňupni si jednu z lajn…
Každej se narodí jak Ábel…
A rázem je z něj Kain…

Nejsme víc než jenom prach a to nám láme vaz…
Možná že ďábel vůbec není… Jenže bůh je pod obraz…
Je to bůh falešnejch hráčů… Rukáv má plnej es…
Jednou ho to zabije…
Na to však sere pes…

Její máma má snad ještě prsa od mlíka…
Je jak jehla co pod kůži prvně proniká…
Asi je to ještě panna… Je však teprv za pět pět…
Takovejch je tu stále víc…
Jak ticha vprostřed vět…

Zůstaň kde ses narodil a do kostela choď…
Žij šťastně příštích 30 let… A pak kámen po mně hoď…
Říkáš – nejlíp nic nevědět… A pak je ti fajn…
Jenže už i strážní andělé
se dali na kokain…

 

 

Až se včera vrátí zpět…
(Yesterday is here)
T. Waits / T. Waits, český text T. R.

Možná jsi býval fakt pan NĚKDO…
A želízka v ohních měl…
Jenže čas je skvělý snajpr…
A každej z nás je na dostřel…

Dnešek má šedý nebe…
A zítřek je led…
Musíš počkat
až se VČERA vrátí zpět…

Kouříš jak starej dieslák…
Směšnej jak mlíčnej bar…
A nejradši bys uškrtil
všechno strunama od kytar…

Dnešek má šedý nebe…
A zítřek je led…
Musíš počkat
až se VČERA vrátí zpět…

Nejsi co jsi byl… To co býval cíl
je náhle míň než vzdech…
Zlé šťávy podzimů piješ ze všech sil…
Popel bývalých dnů ve vlasech…

Jsem vážně dobrá – řekla…
I mrtvýho udělám…
Jenže svá soukromá pekla
můžeš projít jen ty sám…

 

.