Trávit noci v Elsinoru…

 

xxx

Autodafé…
Pijem kafe…
Maličko ztracení
v tom světě
(velikém)…
Tiší a lepkaví…
Já a ty…
U kávy…

 

Evoluce

Noc…
V trávě rosa
lesklá jak vlčí oči…

Slyšet tichý skřípot…
To beránkům rostou
tesáky…

 

xxx

Zahoď svou chtěnost
a levný neklid…
Přežijí
ti co včas neutekli…

 

xxx

Dny vroucní do nocí…
Konce do nekonečen…
Kruhové bezmoci…
Svět příliš přesných
tečen…

 

xxx

Bohu co božího…
Císaři jeho mince…
A to co zůstane
je pro Malého prince…

 

Dies irae…

Ježíšku náš milej
krev si poutírej…
Břity samoznaku
skříply nás…

Dies irae pane…
Ó Hakeldama… Amen…
Děrami v dlaních
mokvá čas…

 

xxx

Oč nejvíc stojíme
nás vždycky nejvíc stojí…
Části jsou nevinné…
A celky podobojí…

 

Ona

Stočená do ticha…
Ztenčená…
A lichá…
Ztečená…
Svlečená…
Zbylá…
A zájmenná…

 

V důlku svítání

Den zadávil se pro své příště…
(Ten strach si nechej na doma…)
Prostor zbezhlavěl v překladiště…
Ševnatost na omak…

Šepot se podhrabal a běsní
v nádoru vrostlém do spaní…
(Bože můj…! Proč mě neutěsníš…)
Pot v důlku svítání…

 

xxx

V bláhových blanách všech
příběhů z druhé ruky
náš přerývaný dech…
Úlevně levné zvuky…

 

xxx

A byly noci
jak nevyvolané negativy
dávno zažloutlých fotografií…
A tabákové skutky
před příchodem rána…
A byly chvíle
jak černobílá van Goghova
slunečnice…
Žlutými prsty
dotýkaná…

 

Aprílové grotesky

Poty se mísí
s šepoty…
Životy
pro pírka skáčou
přes ploty…

 

xxx

Zlověstná určitost
ve smyčkách žil a tepen…
Ráno nám nalévá
dva plné šálky
Léthé…

 

V dutinách slov

V dutinách slov se dějem…
(Je to tak bezejmenné…!)
Ta neurčitost… Nenech…
Nenech mě v jiné ženě…

Buď jako staré smrti…
Ukaž mi své zahrady…
Svírej… A drť když drtíš…
Cokoli jsi-li tady…

 

xxx

Ovečky roní střepy stříže…
Ne hebkosti…
Je ohryzáno dřevo kříže…
Až na kosti…

Na konci každé polní cesty
jen Kristus plechový…
Návraty zestárly (až v tresty)…
V ohradách za slovy…

 

xxx

Kabátová tího
melu z posledního…
Svět slov mě svíjí…
Míjím se…
Míjím se znova…
Ach tího
kabátová…!

 

xxx

Peróny v koncích… Napuchají…
A píšou po nás v protisměru…
Není co najít…
Jsme na maděru…

A ony mluví dál…
(A tma jak rány na buben…)

Uč se od zdejší pěny…
I sen má čtyři stěny…
Najdem
a nebudem…

 

Slovo

Na konci
zase bude
Slovo…
To staré
Slovo:
Pilátovo…

 

Praha příchozího

Sto věží se ježí
jak ostnatý drát…
Z přísežné žuly
močí chlad…
Most zapomněl co chtěl…
Jen spíná…
Určitost chutná
jako špína…

 

xxx

Na křivé větve dnů
Jsem rouboval dál změnu…
Ve tmě se smál…
Ve větru vlál…
A bál se
že mám ženu…
A ona pak
už ani nedutala…

Co z toho
zapomenu…?

 

xxx

Chce se mi
spát…

Chce se mi
zpát
ky…

Chce se mi
mezi řád
ky…

 

xxx

V otvorech po vůních…
V mimezí zhrublých klínech…
Zraje to v hrotech břich…
A v každé proláklině
všeho co dá se vzít…
Ohmatat… Držet… Ztratit…
A noc je jen kus rzi…
Jen kráter v bezzávratí…

 

xxx

Chlupy na nohách jako by žily
vlastním životem…
Zatímco chlupy na rukách
jsou součástí našich bytostí…
Tak jako ty
lítosti…

 

xxx

K ránu
to někdy chápeš:
óm…

A z městské zeleně
se znovu stává
strom…

 

xxx

Znenáhla beze slova…
Nehmatnost uniká…
Ticho až z karmínova…
Už ani zalykat…

Už ani (ani!) zdání…
Už ani (ani!) pád…
Už za ní… Dávno za ní…
Už ani klopýtat…

 

xxx

Chtěl jsem to…
Nebo snad ne…?
Proč to jen bylo
snadné…

 

xxx

Jako dvě koleje:
až v tavící peci
nekonečna…

 

xxx

Než vyletíme
komínem
všechno si (lásko!)
prominem…

 

xxx

Nakonec se to vchrtí…
Nach… Strach v tmách…
Samota…

Překližka smrti…
A lepenka života…

 

xxx

Bázlivý malý vrah
nás neurčitě skolí…
Je podzim… A je strach…
Zčernalé trámy v polích…

Je mokrá vlčí srst…
Údery očí… Deště…
Podzim… Rezavý hřeb…
Krev…? Ještě…!

 

xxx

Navěky zůstane
sekyra zaťatá…
(Mé dávné milenky
v svazáckých kravatách…!)

 

xxx

Zruš zadní vrátka…
Jen ať je vratká
tvá paluba…!
Vždyť
vrabec na střeše
má v hrsti holuba…

 

xxx

Postav tu syna…!
Zasaď dům…
Všechno je jinak…?
Ergo sum…

 

xxx

Spíš vedle mne…
Je dojemné
jak neúprosně
dýcháš…

Je konec (dne)…
Noc rozetne
dvě zauzlená
ticha…

 

xxx

Ráno jsi vstala…
Den…? Jeden ze sta…
Nic… Žádný alarm…
Nic… Žádná cesta…

Další den… Sama
nemáš už přehled…
I v horkých vanách
máš tělo zkřehlé…

Další den… Asi
už jsi si zvykla…
Už tě to rasí…
Už ses s tím spikla…

 

xxx

Zrušit
poslední z tajných kont…
Zmizet
za první horizont…

 

xxx

Nehřmí…
Mláďátkům trhnul
hlavu mezi dveřmi…
Ze zahrad jen pláč…
Věci zlehka
darmodějí…
Krajem bloudí
vycpavač…

 

xxx

A plné jízdné…
Žádné slevy…!
A nevýt…
Ani trochu
nevýt…

 

xxx

Je tolik různých podob dna
a taková tma v rancích…!
A ta věc… Všemu podobná…
Ze všeho nejvíc tanci…

 

xxx

Pokaždé déle trvá
než se seberu…
Už mám dost
příliš štědrých
večerů…

 

xxx

Té lásky…!
Sukýnku vzadu hlínou
celou zababranou…
Těch pádů
namazanou stranou…

 

xxx

Chtěl aby se mu o ní zdálo…
A ona zatím spala
bůhví s kým…
A na balkónech
ložní prádlo vlálo…
A cizí (všude cizí!)
otisky…

 

xxx

Dávnou neúprosnou něhou
voní záhyb na sukýnce té
co táhlým křikem srdce svého
povadla k černi dítěte…

Příslovečná tvář… Je říje…
Odnikud… A bůhvíkam…
Nežiju… Tma ze mě pije…
A ona utíká…!

 

xxx

Nemám už sny…
Už sním jen o snech
snících…

Budí mě už jen špačky
v popelnících…

 

xxx

Těšínská jabka dní
se zvolna kutálejí…
Nic neměř… Rovnou tni…
Bude ti doslovněji…

 

xxx

A další oddíly
dnes překročily řeku…
A bůh…? Ten dezertér…?
Zastřelen na útěku…

 

xxx

Zlý zimní vítr tříští síly
o ostré hrany velikonoc…

Vychladl svařák co jsme pili…
Co jsme si byli…?

První pomoc…

 

xxx

Spletl si hodinu…
Klíč… Dveře…
Roční dobu…

Byla tam tma…
A on si cizí boty obul…

Víc o tom sotva
někdy někdo zjistí…

Jen – na těch botách
zbylo mokré
ořechové
listí…

 

xxx

Noci jsou černé…
A dny nejsou
bílé…

Jsi vmezeřen…
Lesklý…
A v plné síle…

Jen z toho
všeho
nezešílet…

 

xxx

Napiš pár textů pro ticho…
Pro to co skřípe mezi zuby…
Pro to co sází na lichou…

Londýn… Park… Zimní haluze…
Just one more stranger v půli pouti…
Napiš pár nesmyslů o hrůze…

Přestaň se hroutit
že se hroutíš…

 

xxx

Zavyli bílí psi…
Bílí jak vlčí bělma…
Vím… Jsi ta která jsi…
Přízrak až z nečitelna…

Zlé táhlé zavytí…
Modlitba zcela střelná…
A uvnitř hlavy ti
jsou věrná jen inferna…

 

xxx

Zůstal mu sen
o dávných ústech žen…
Polední sen
o ústí dávné ženy…

A v tomto životě
je každý poražen…
A muž (co je to být muž…?)
je předem poražený…

 

xxx

Roztrhej košile
cos po nedělích prala…
Uč se i bez něj zešílet…
Pořiď si psa… Žij
z mála…

 

xxx

Ta mrtvá
byla mrtvá
vášnivě…

A on byl luk
nevěrný
tětivě…

 

xxx

Věřit
že všechno má
své meze…
Zavřít se
v něze…

 

xxx

Jen si to ohmatej
a nechej tak…
Je to jak závrať
na rovinách…
Je to jak v kleci
věcí pták…

 

xxx

Nějak se stmívá…
Nějak se pozdí…
Slyšíš ty údery…?
To vesmír kdesi
bije hlavou
do zdi…

 

xxx

S časem je to jak s tulipánem…
Vonívá do prostoru
jak ty co nikdy nedostanem…
Ty od vedlejších stolů…

 

xxx

Samotná nikdy netanči…
Protékej mezi prsty…
Jak vlci v rouše beránčím…
Jako žár jejich srsti…

 

xxx

Byly to dobré špatné časy…
Co na tom že nic není věčné…!
Byly i dny jak její vlasy…
Tak hebké a tak nekonečné…

 

xxx

Sen
ve kterém se setkáš
s dávným mrtvým…

Rozloučíte se
a ty si jdeš lehnout…

Ale dojdeš k posteli
a uvidíš se
jak spíš…

Rozsvítíš lampu…
Sedneš si vedle sebe…

A čekáš
až se probudíš…

 

xxx

Obvyklý ranní čaj…
Šálek má horké stěny…
Mé dlaně
měkké teplo prorůstá…
Tichounce jíš…
Mlčíme o mlčení…

Ve dveřích
mě políbíš
na ústa…

 

xxx

Temně to teče masem
než přijdou oni… Lovci…
Život se přes noc zasek
v jakémsi citoslovci…

 

xxx

Tma leze po stěně…
Rybář ve vlastní síti…
Ještě ne…! Ještě ne…
Vítr se na nás zřítil…

 

xxx

Napřed se nám to vnutí…
A pak se nás to leká…
Je podzim… Po labutích
je řeka ještě měkká…

 

xxx

Od rohu k rohu tancujem…
Nejde to zastavit…
Až na pach krve podél stěn
je všechno jak má být…

 

xxx

Rok k roku… Jak když srazíš stoly…
A potom přijde vteřina
jak starodávné alkoholy…
Se zelenýma očima…

 

xxx

A smutek který zbyl
jsem rozdrobil
jak chleba…

Někdy
je malých věcí
nejvíc třeba…

 

xxx

Co se má stát se stane…
A stane se to samo…
Až se noc smíchá s ránem
splyne i ne a ano…

 

xxx

Dneska už vnímám
i nejmenší hrany
každého zrnka času…

Půjdeme jinam…
Hladce obehraní
o všechen hnus i krásu…

 

xxx

Tohle jsou zprávy
z první linie:
Pes který kouše
nevyje…

 

xxx

Je to jen cosi
uprostřed hlavy…
Pořád to nosíš…
Nejde to zabít…
A vlastně na tom
moc nezáleží…
Co je to…? Cosi…
Nejde s tím přežít…

 

xxx

Krutost
je normální…
Ber to tak…
Zestárni…

 

xxx

Úzkostí
protkaná…
Jako sny
potkana…

 

xxx

Nikdo už není
nevinný…
A tím skončily dějiny…

Nezůstal prostor ani čas…
A kdosi v nás
nám zlomil vaz…

Umřeli jsme a přežil hmyz…
Svět zkys…
Bůh vsadil na byznys…

 

xxx

Stejná tvář…
A další říjen
omotaný bílým křikem…

Křikem co je do mě vpíjen
jak vzduch trubci
nad Jerichem…

 

xxx

Říkal jsem fuck of pánubohu…
Býval jsem sirka v suchém stohu…

A pořád žádná změna…
Jsem sirka v kupce sena…

Nedostaneš mě na kolena…
Nedostaneš mě na kolena…

 

xxx

Číšník pro další vodku s ledem běží…
Rozpustím do ní tohle pondělí…
Připiju těm kteří dnes večer leží
v mnou dávno propocených postelích…

Šestnáctky svěží svoje ňadra ježí…
Dívával jsem se na ně do kočárků…
A na mé srdce zatím tiše sněží
na lavičkách všech pražských parků…

 

xxx

Byl mistr šerosvitu…
Prach vypůjčených bytů
si ještě dosedá…

Byl mistr tmy i světla…
A ona se zas spletla…
A on to nezvedá…

 

xxx

Jsme jen to
co v nás ze snů křičí…
Jen ta jediná vteřina…
A to co tě zničí
už dnes tvé oči má…

 

xxx

A nepřemýšlet
už o ničem…
Být prostým
bacilonosičem…

 

xxx

Jsi v hlavních revolverů
nabitou kulkou…
Návodem na nevěru…
Jeho půlkou…

 

xxx

Láska je křehké umění…
A staří mistři čínských váz
(ti ze všech nejvíc šílení)
by ti to možná řekli snáz…

 

xxx

Vypili jsme láhev stesku…
Za rozbřesku… V sobotu…
Sjíždím v hlavě starou desku…
Best of našich životů…

 

xxx

Naděje prohřeje
i tlusté závěje
ticha…

Chceš slyšet krásnou lež…?
Už nikdy nebudeš
lichá…

 

xxx

V starém tátově obleku…
Čas je jen něco v člověku…
Knoflíky mámou přešitý…
Už chápu co chtěl říct E.T.

 

xxx

Šlo to od desíti k pěti…
Ne nechci slyšet jak je ti…
Detaily… Žádná zlá vůle…
Šlo to od desíti k nule…

 

xxx

Lásko jsme jak dva žongléři
kteří si dávno nevěří…
Lásko jsme jak dva artisté…
Další číslo je nejisté…

 

xxx

A v sadech dnešní noci
už se šeří…
A jabka červům
pořád snadno věří…

 

xxx

Čas spadl do prostoru
a prostor do času…
Věčnost si hloubí noru
v zákoutích tvých vlasů…

 

xxx

Stojí to ještě
vůbec za pokus…?
I Ikarus je dnes
jen autobus…

 

xxx

Bylo jí
jako by
zdlábla
anděla…

A s ním
i ďábla…

 

xxx

Smažil se na pánvích
cizích manželek…
Pro části
zapomínal na celek…

 

xxx

Roky jsou
jako plachý
srny…

A čím dál víc
je stádo
neúplný…

 

xxx

Nemá cenu
honit bycha
pozdě…

Je to jako
čmárat ticha
po zdech…

 

xxx

Cokoli zlé se může stát…
Jeden vrah v každém sále…
Je to tak těžké…! Milovat…
Kat v každé katedrále…

 

xxx

Kde bylo maso
zbyly kosti…
Podivná kráso
určitosti…

Už tě to čtvrtí…
Už cítíš pachuť…
Přicházíš smrti
víc a víc na chuť…

 

xxx

On i ten nejmenší z červů
umí být uzlíčkem nervů…
On i ten největší z obrů
má v sobě stočenou kobru…

 

xxx

Možná že i šutry
mají svoje sútry…
Že nemluví stromy…?
To je hrozný omyl…

 

xxx

Jsme jako mezi dveřmi noha
vklínění kamsi do vesmíru…
O kus dál tušit pánaboha…
Hledá kde nechal tesař díru…

 

xxx

Někdy se potoky
promění na řeku…

Někdy je každému
na světě do breku…

Trosečník zapálil
poslední světlici…

Pámbů se oholil
a zmizel v ulicích…

 

xxx

Nechat to
po sobě
stéci…

Vytáhnout
předmět ven
z věci…

 

xxx

Svírá se škvíra
co zbyla
pro mou hlavu…

Nechci už nic…
Jen právo
na únavu…

 

xxx

A umřu schválně v únoru
abyste měli drahé kytky…
A nečekejte pokoru
při nakládání do sanitky…

 

xxx

Byl pozdní večer…
První mráz…
Ten večer
ve mně umřelas…

 

xxx

Jak jinak…! Sám…
Co chceš…? Jít domů…

Kam dojdeš…? Tam…
Tam k bůhvíkomu…

Co víš…? Že jdeš…
Neumíš zůstat…

Jsi jako lež
jež hledá ústa…

Co umíš…? Hřát
jako šleh bičem…

A nevyznat
se v ničem…

V ničem…!

 

xxx

Asi se někde
stala chyba…
Nechtěl už nic…
Jen velmi tiše
vyvát…

 

xxx

Pocit
jak odepnout
protézu…
Jak líbat
Viktorky
u jezů…

 

xxx

Když Kristus chodil po vodách
byl to menší zázrak
než když ty ležíš
v lesních jahodách
naznak…

 

xxx

Občas zrak zvedni…
Občas sklop…
Trochu to pomáhá…

Co pro některé
bývá strop
je jiných podlaha…

 

xxx

Byla jsi holí
v rukou slepce…
Cukrem i solí
kdesi v lebce…

 

xxx

Být s tebou bylo jako dát
prsty do cirkulárky…
A jeden z nás se musel stát
obětí téhle války…

Být s tebou bylo jako zbýt
poslední z celé roty…
Kudy jsme to jen mohli jít…?
Od smutku celé boty…

 

xxx

Málo
jsme mysleli na peklo…
Málo… Jen
aby se neřeklo…

 

xxx

Jsme každý jinde… Navenek
však nic co bychom nepřežili…
Tak dobře… Zákon housenek
neplatí pro motýly…

 

xxx

Bylo to
jak vprostřed hlavy
přemisťovat horu…

Bývalo to
jako trávit
noci v Elsinoru…

 

xxx

Pokaždé je to naposledy…
Pokaždé je to poprvé…
A místo kde távají ledy
většinou bývá od krve…

Pokaždé je to jenom chvíli…
A navždycky… A na moment…
Pámbů si k ránu přeříz žíly
a řekl jenom – no comment…

 

xxx

A i když někdy
stojí život
je láska
čiré oběživo…

 

xxx

Nepatřičný
jak pohlaví
anděla
každý den
vstávat
z popela…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *