Archiv pro měsíc: Březen 2013

Pelmel 2012

Trávit noci v Elsinoru…

 

xxx

Autodafé…
Pijem kafe…
Maličko ztracení
v tom světě
(velikém)…
Tiší a lepkaví…
Já a ty…
U kávy…

 

Evoluce

Noc…
V trávě rosa
lesklá jak vlčí oči…

Slyšet tichý skřípot…
To beránkům rostou
tesáky…

 

xxx

Zahoď svou chtěnost
a levný neklid…
Přežijí
ti co včas neutekli…

 

xxx

Dny vroucní do nocí…
Konce do nekonečen…
Kruhové bezmoci…
Svět příliš přesných
tečen…

 

xxx

Bohu co božího…
Císaři jeho mince…
A to co zůstane
je pro Malého prince…

 

Dies irae…

Ježíšku náš milej
krev si poutírej…
Břity samoznaku
skříply nás…

Dies irae pane…
Ó Hakeldama… Amen…
Děrami v dlaních
mokvá čas…

 

xxx

Oč nejvíc stojíme
nás vždycky nejvíc stojí…
Části jsou nevinné…
A celky podobojí…

 

Ona

Stočená do ticha…
Ztenčená…
A lichá…
Ztečená…
Svlečená…
Zbylá…
A zájmenná…

 

V důlku svítání

Den zadávil se pro své příště…
(Ten strach si nechej na doma…)
Prostor zbezhlavěl v překladiště…
Ševnatost na omak…

Šepot se podhrabal a běsní
v nádoru vrostlém do spaní…
(Bože můj…! Proč mě neutěsníš…)
Pot v důlku svítání…

 

xxx

V bláhových blanách všech
příběhů z druhé ruky
náš přerývaný dech…
Úlevně levné zvuky…

 

xxx

A byly noci
jak nevyvolané negativy
dávno zažloutlých fotografií…
A tabákové skutky
před příchodem rána…
A byly chvíle
jak černobílá van Goghova
slunečnice…
Žlutými prsty
dotýkaná…

 

Aprílové grotesky

Poty se mísí
s šepoty…
Životy
pro pírka skáčou
přes ploty…

 

xxx

Zlověstná určitost
ve smyčkách žil a tepen…
Ráno nám nalévá
dva plné šálky
Léthé…

 

V dutinách slov

V dutinách slov se dějem…
(Je to tak bezejmenné…!)
Ta neurčitost… Nenech…
Nenech mě v jiné ženě…

Buď jako staré smrti…
Ukaž mi své zahrady…
Svírej… A drť když drtíš…
Cokoli jsi-li tady…

 

xxx

Ovečky roní střepy stříže…
Ne hebkosti…
Je ohryzáno dřevo kříže…
Až na kosti…

Na konci každé polní cesty
jen Kristus plechový…
Návraty zestárly (až v tresty)…
V ohradách za slovy…

 

xxx

Kabátová tího
melu z posledního…
Svět slov mě svíjí…
Míjím se…
Míjím se znova…
Ach tího
kabátová…!

 

xxx

Peróny v koncích… Napuchají…
A píšou po nás v protisměru…
Není co najít…
Jsme na maděru…

A ony mluví dál…
(A tma jak rány na buben…)

Uč se od zdejší pěny…
I sen má čtyři stěny…
Najdem
a nebudem…

 

Slovo

Na konci
zase bude
Slovo…
To staré
Slovo:
Pilátovo…

 

Praha příchozího

Sto věží se ježí
jak ostnatý drát…
Z přísežné žuly
močí chlad…
Most zapomněl co chtěl…
Jen spíná…
Určitost chutná
jako špína…

 

xxx

Na křivé větve dnů
Jsem rouboval dál změnu…
Ve tmě se smál…
Ve větru vlál…
A bál se
že mám ženu…
A ona pak
už ani nedutala…

Co z toho
zapomenu…?

 

xxx

Chce se mi
spát…

Chce se mi
zpát
ky…

Chce se mi
mezi řád
ky…

 

xxx

V otvorech po vůních…
V mimezí zhrublých klínech…
Zraje to v hrotech břich…
A v každé proláklině
všeho co dá se vzít…
Ohmatat… Držet… Ztratit…
A noc je jen kus rzi…
Jen kráter v bezzávratí…

 

xxx

Chlupy na nohách jako by žily
vlastním životem…
Zatímco chlupy na rukách
jsou součástí našich bytostí…
Tak jako ty
lítosti…

 

xxx

K ránu
to někdy chápeš:
óm…

A z městské zeleně
se znovu stává
strom…

 

xxx

Znenáhla beze slova…
Nehmatnost uniká…
Ticho až z karmínova…
Už ani zalykat…

Už ani (ani!) zdání…
Už ani (ani!) pád…
Už za ní… Dávno za ní…
Už ani klopýtat…

 

xxx

Chtěl jsem to…
Nebo snad ne…?
Proč to jen bylo
snadné…

 

xxx

Jako dvě koleje:
až v tavící peci
nekonečna…

 

xxx

Než vyletíme
komínem
všechno si (lásko!)
prominem…

 

xxx

Nakonec se to vchrtí…
Nach… Strach v tmách…
Samota…

Překližka smrti…
A lepenka života…

 

xxx

Bázlivý malý vrah
nás neurčitě skolí…
Je podzim… A je strach…
Zčernalé trámy v polích…

Je mokrá vlčí srst…
Údery očí… Deště…
Podzim… Rezavý hřeb…
Krev…? Ještě…!

 

xxx

Navěky zůstane
sekyra zaťatá…
(Mé dávné milenky
v svazáckých kravatách…!)

 

xxx

Zruš zadní vrátka…
Jen ať je vratká
tvá paluba…!
Vždyť
vrabec na střeše
má v hrsti holuba…

 

xxx

Postav tu syna…!
Zasaď dům…
Všechno je jinak…?
Ergo sum…

 

xxx

Spíš vedle mne…
Je dojemné
jak neúprosně
dýcháš…

Je konec (dne)…
Noc rozetne
dvě zauzlená
ticha…

 

xxx

Ráno jsi vstala…
Den…? Jeden ze sta…
Nic… Žádný alarm…
Nic… Žádná cesta…

Další den… Sama
nemáš už přehled…
I v horkých vanách
máš tělo zkřehlé…

Další den… Asi
už jsi si zvykla…
Už tě to rasí…
Už ses s tím spikla…

 

xxx

Zrušit
poslední z tajných kont…
Zmizet
za první horizont…

 

xxx

Nehřmí…
Mláďátkům trhnul
hlavu mezi dveřmi…
Ze zahrad jen pláč…
Věci zlehka
darmodějí…
Krajem bloudí
vycpavač…

 

xxx

A plné jízdné…
Žádné slevy…!
A nevýt…
Ani trochu
nevýt…

 

xxx

Je tolik různých podob dna
a taková tma v rancích…!
A ta věc… Všemu podobná…
Ze všeho nejvíc tanci…

 

xxx

Pokaždé déle trvá
než se seberu…
Už mám dost
příliš štědrých
večerů…

 

xxx

Té lásky…!
Sukýnku vzadu hlínou
celou zababranou…
Těch pádů
namazanou stranou…

 

xxx

Chtěl aby se mu o ní zdálo…
A ona zatím spala
bůhví s kým…
A na balkónech
ložní prádlo vlálo…
A cizí (všude cizí!)
otisky…

 

xxx

Dávnou neúprosnou něhou
voní záhyb na sukýnce té
co táhlým křikem srdce svého
povadla k černi dítěte…

Příslovečná tvář… Je říje…
Odnikud… A bůhvíkam…
Nežiju… Tma ze mě pije…
A ona utíká…!

 

xxx

Nemám už sny…
Už sním jen o snech
snících…

Budí mě už jen špačky
v popelnících…

 

xxx

Těšínská jabka dní
se zvolna kutálejí…
Nic neměř… Rovnou tni…
Bude ti doslovněji…

 

xxx

A další oddíly
dnes překročily řeku…
A bůh…? Ten dezertér…?
Zastřelen na útěku…

 

xxx

Zlý zimní vítr tříští síly
o ostré hrany velikonoc…

Vychladl svařák co jsme pili…
Co jsme si byli…?

První pomoc…

 

xxx

Spletl si hodinu…
Klíč… Dveře…
Roční dobu…

Byla tam tma…
A on si cizí boty obul…

Víc o tom sotva
někdy někdo zjistí…

Jen – na těch botách
zbylo mokré
ořechové
listí…

 

xxx

Noci jsou černé…
A dny nejsou
bílé…

Jsi vmezeřen…
Lesklý…
A v plné síle…

Jen z toho
všeho
nezešílet…

 

xxx

Napiš pár textů pro ticho…
Pro to co skřípe mezi zuby…
Pro to co sází na lichou…

Londýn… Park… Zimní haluze…
Just one more stranger v půli pouti…
Napiš pár nesmyslů o hrůze…

Přestaň se hroutit
že se hroutíš…

 

xxx

Zavyli bílí psi…
Bílí jak vlčí bělma…
Vím… Jsi ta která jsi…
Přízrak až z nečitelna…

Zlé táhlé zavytí…
Modlitba zcela střelná…
A uvnitř hlavy ti
jsou věrná jen inferna…

 

xxx

Zůstal mu sen
o dávných ústech žen…
Polední sen
o ústí dávné ženy…

A v tomto životě
je každý poražen…
A muž (co je to být muž…?)
je předem poražený…

 

xxx

Roztrhej košile
cos po nedělích prala…
Uč se i bez něj zešílet…
Pořiď si psa… Žij
z mála…

 

xxx

Ta mrtvá
byla mrtvá
vášnivě…

A on byl luk
nevěrný
tětivě…

 

xxx

Věřit
že všechno má
své meze…
Zavřít se
v něze…

 

xxx

Jen si to ohmatej
a nechej tak…
Je to jak závrať
na rovinách…
Je to jak v kleci
věcí pták…

 

xxx

Nějak se stmívá…
Nějak se pozdí…
Slyšíš ty údery…?
To vesmír kdesi
bije hlavou
do zdi…

 

xxx

S časem je to jak s tulipánem…
Vonívá do prostoru
jak ty co nikdy nedostanem…
Ty od vedlejších stolů…

 

xxx

Samotná nikdy netanči…
Protékej mezi prsty…
Jak vlci v rouše beránčím…
Jako žár jejich srsti…

 

xxx

Byly to dobré špatné časy…
Co na tom že nic není věčné…!
Byly i dny jak její vlasy…
Tak hebké a tak nekonečné…

 

xxx

Sen
ve kterém se setkáš
s dávným mrtvým…

Rozloučíte se
a ty si jdeš lehnout…

Ale dojdeš k posteli
a uvidíš se
jak spíš…

Rozsvítíš lampu…
Sedneš si vedle sebe…

A čekáš
až se probudíš…

 

xxx

Obvyklý ranní čaj…
Šálek má horké stěny…
Mé dlaně
měkké teplo prorůstá…
Tichounce jíš…
Mlčíme o mlčení…

Ve dveřích
mě políbíš
na ústa…

 

xxx

Temně to teče masem
než přijdou oni… Lovci…
Život se přes noc zasek
v jakémsi citoslovci…

 

xxx

Tma leze po stěně…
Rybář ve vlastní síti…
Ještě ne…! Ještě ne…
Vítr se na nás zřítil…

 

xxx

Napřed se nám to vnutí…
A pak se nás to leká…
Je podzim… Po labutích
je řeka ještě měkká…

 

xxx

Od rohu k rohu tancujem…
Nejde to zastavit…
Až na pach krve podél stěn
je všechno jak má být…

 

xxx

Rok k roku… Jak když srazíš stoly…
A potom přijde vteřina
jak starodávné alkoholy…
Se zelenýma očima…

 

xxx

A smutek který zbyl
jsem rozdrobil
jak chleba…

Někdy
je malých věcí
nejvíc třeba…

 

xxx

Co se má stát se stane…
A stane se to samo…
Až se noc smíchá s ránem
splyne i ne a ano…

 

xxx

Dneska už vnímám
i nejmenší hrany
každého zrnka času…

Půjdeme jinam…
Hladce obehraní
o všechen hnus i krásu…

 

xxx

Tohle jsou zprávy
z první linie:
Pes který kouše
nevyje…

 

xxx

Je to jen cosi
uprostřed hlavy…
Pořád to nosíš…
Nejde to zabít…
A vlastně na tom
moc nezáleží…
Co je to…? Cosi…
Nejde s tím přežít…

 

xxx

Krutost
je normální…
Ber to tak…
Zestárni…

 

xxx

Úzkostí
protkaná…
Jako sny
potkana…

 

xxx

Nikdo už není
nevinný…
A tím skončily dějiny…

Nezůstal prostor ani čas…
A kdosi v nás
nám zlomil vaz…

Umřeli jsme a přežil hmyz…
Svět zkys…
Bůh vsadil na byznys…

 

xxx

Stejná tvář…
A další říjen
omotaný bílým křikem…

Křikem co je do mě vpíjen
jak vzduch trubci
nad Jerichem…

 

xxx

Říkal jsem fuck of pánubohu…
Býval jsem sirka v suchém stohu…

A pořád žádná změna…
Jsem sirka v kupce sena…

Nedostaneš mě na kolena…
Nedostaneš mě na kolena…

 

xxx

Číšník pro další vodku s ledem běží…
Rozpustím do ní tohle pondělí…
Připiju těm kteří dnes večer leží
v mnou dávno propocených postelích…

Šestnáctky svěží svoje ňadra ježí…
Dívával jsem se na ně do kočárků…
A na mé srdce zatím tiše sněží
na lavičkách všech pražských parků…

 

xxx

Byl mistr šerosvitu…
Prach vypůjčených bytů
si ještě dosedá…

Byl mistr tmy i světla…
A ona se zas spletla…
A on to nezvedá…

 

xxx

Jsme jen to
co v nás ze snů křičí…
Jen ta jediná vteřina…
A to co tě zničí
už dnes tvé oči má…

 

xxx

A nepřemýšlet
už o ničem…
Být prostým
bacilonosičem…

 

xxx

Jsi v hlavních revolverů
nabitou kulkou…
Návodem na nevěru…
Jeho půlkou…

 

xxx

Láska je křehké umění…
A staří mistři čínských váz
(ti ze všech nejvíc šílení)
by ti to možná řekli snáz…

 

xxx

Vypili jsme láhev stesku…
Za rozbřesku… V sobotu…
Sjíždím v hlavě starou desku…
Best of našich životů…

 

xxx

Naděje prohřeje
i tlusté závěje
ticha…

Chceš slyšet krásnou lež…?
Už nikdy nebudeš
lichá…

 

xxx

V starém tátově obleku…
Čas je jen něco v člověku…
Knoflíky mámou přešitý…
Už chápu co chtěl říct E.T.

 

xxx

Šlo to od desíti k pěti…
Ne nechci slyšet jak je ti…
Detaily… Žádná zlá vůle…
Šlo to od desíti k nule…

 

xxx

Lásko jsme jak dva žongléři
kteří si dávno nevěří…
Lásko jsme jak dva artisté…
Další číslo je nejisté…

 

xxx

A v sadech dnešní noci
už se šeří…
A jabka červům
pořád snadno věří…

 

xxx

Čas spadl do prostoru
a prostor do času…
Věčnost si hloubí noru
v zákoutích tvých vlasů…

 

xxx

Stojí to ještě
vůbec za pokus…?
I Ikarus je dnes
jen autobus…

 

xxx

Bylo jí
jako by
zdlábla
anděla…

A s ním
i ďábla…

 

xxx

Smažil se na pánvích
cizích manželek…
Pro části
zapomínal na celek…

 

xxx

Roky jsou
jako plachý
srny…

A čím dál víc
je stádo
neúplný…

 

xxx

Nemá cenu
honit bycha
pozdě…

Je to jako
čmárat ticha
po zdech…

 

xxx

Cokoli zlé se může stát…
Jeden vrah v každém sále…
Je to tak těžké…! Milovat…
Kat v každé katedrále…

 

xxx

Kde bylo maso
zbyly kosti…
Podivná kráso
určitosti…

Už tě to čtvrtí…
Už cítíš pachuť…
Přicházíš smrti
víc a víc na chuť…

 

xxx

On i ten nejmenší z červů
umí být uzlíčkem nervů…
On i ten největší z obrů
má v sobě stočenou kobru…

 

xxx

Možná že i šutry
mají svoje sútry…
Že nemluví stromy…?
To je hrozný omyl…

 

xxx

Jsme jako mezi dveřmi noha
vklínění kamsi do vesmíru…
O kus dál tušit pánaboha…
Hledá kde nechal tesař díru…

 

xxx

Někdy se potoky
promění na řeku…

Někdy je každému
na světě do breku…

Trosečník zapálil
poslední světlici…

Pámbů se oholil
a zmizel v ulicích…

 

xxx

Nechat to
po sobě
stéci…

Vytáhnout
předmět ven
z věci…

 

xxx

Svírá se škvíra
co zbyla
pro mou hlavu…

Nechci už nic…
Jen právo
na únavu…

 

xxx

A umřu schválně v únoru
abyste měli drahé kytky…
A nečekejte pokoru
při nakládání do sanitky…

 

xxx

Byl pozdní večer…
První mráz…
Ten večer
ve mně umřelas…

 

xxx

Jak jinak…! Sám…
Co chceš…? Jít domů…

Kam dojdeš…? Tam…
Tam k bůhvíkomu…

Co víš…? Že jdeš…
Neumíš zůstat…

Jsi jako lež
jež hledá ústa…

Co umíš…? Hřát
jako šleh bičem…

A nevyznat
se v ničem…

V ničem…!

 

xxx

Asi se někde
stala chyba…
Nechtěl už nic…
Jen velmi tiše
vyvát…

 

xxx

Pocit
jak odepnout
protézu…
Jak líbat
Viktorky
u jezů…

 

xxx

Když Kristus chodil po vodách
byl to menší zázrak
než když ty ležíš
v lesních jahodách
naznak…

 

xxx

Občas zrak zvedni…
Občas sklop…
Trochu to pomáhá…

Co pro některé
bývá strop
je jiných podlaha…

 

xxx

Byla jsi holí
v rukou slepce…
Cukrem i solí
kdesi v lebce…

 

xxx

Být s tebou bylo jako dát
prsty do cirkulárky…
A jeden z nás se musel stát
obětí téhle války…

Být s tebou bylo jako zbýt
poslední z celé roty…
Kudy jsme to jen mohli jít…?
Od smutku celé boty…

 

xxx

Málo
jsme mysleli na peklo…
Málo… Jen
aby se neřeklo…

 

xxx

Jsme každý jinde… Navenek
však nic co bychom nepřežili…
Tak dobře… Zákon housenek
neplatí pro motýly…

 

xxx

Bylo to
jak vprostřed hlavy
přemisťovat horu…

Bývalo to
jako trávit
noci v Elsinoru…

 

xxx

Pokaždé je to naposledy…
Pokaždé je to poprvé…
A místo kde távají ledy
většinou bývá od krve…

Pokaždé je to jenom chvíli…
A navždycky… A na moment…
Pámbů si k ránu přeříz žíly
a řekl jenom – no comment…

 

xxx

A i když někdy
stojí život
je láska
čiré oběživo…

 

xxx

Nepatřičný
jak pohlaví
anděla
každý den
vstávat
z popela…

Sloni a jiní oni…

Tomáš Roreček

 

Sloni…

Podívejte – sloni…!
To jsou celí oni…
Od soboty do soboty
kráčí přímo za choboty…

 

Müsli…

Když jsem dnes jed müsli
sešli se v mé mysli
dva ohromní sysli…
Co si ta zvěř myslí…!

 

Tupí supi…

Potkali jsme supa…
Byla jich tam tlupa…
Tlupa zcela tupá…
Nejtupější upad…

 

Polní myšky…

Kdo ví jestli polní myšky
taky věří na Ježíšky…
A na pekla… A na anděly…
A jestli ne tak zda by chtěly…

 

Sobi…

Když potká sob soba
mají radost oba…
Když se sejdou tři sobi
tak se radost násobí…

 

Žirafy…

Občas se i žirafa
se žirafou porafá…
I žirafy se porafají
když jedna druhé po krk mají…

 

Kos s kosou…

V trávě mezi rosou
potkal se kos s kosou…
Kosa řekla: „Pane kos…!
Opatrně… Vždyť jste bos…“

 

Vážka…

Byla jedna vážka…
Hrozila jí srážka…
Uhla… Byla rychlá…
Následně hned zpychla…

 

Bizoni…

„Jak to jen říct…? Víš ona
má moc ráda bizona…“
„A pro pět ran do čepice
pročpak ne…? Je bizonice…!“

 

Zmije…

Žila byla zmije…
Štkala: „Zima mi je…
Psi si aspoň vyjí…
Já se jenom svíjím…“

 

Ptakopysci…

S ptakopyskem ptakopysk
potkali se… Vše je risk…
„Co je to za ptakopyska…?“
„Bude skákat jak já pískám…?!?“

 

Běžná starost koloběžek…

Situace trochu těžká…
Koloběžka potká ježka…
Popíchá ji tenhle ježek…?
Běžná starost koloběžek…

 

Žížaly…

Na smutky a na žaly
mají recept žížaly…
Vědí že nic nezkazí
když se zkrátka odplazí…

 

Klokan…

Jednou (takhle nad ránem)
potkali jsme se s klokanem…
Vzápětí ovšem odklokanil
byť nás tím všechny trochu ranil…

 

Baracuda…

Znávali jsme baracudu…
Hrozně nesnášela nudu…
Furt mumlala že ji udá…
Vážně drsná baracuda…!

 

Býkoni…

Býkoni jsou vymyšlení…?
A koho to zajímá…!
Spousta věcí vlastně není…
Ale přitom jsou prima…

 

Bělásek…

Potkali jsme běláska…
Řekl: „Já vám napráskám…!“
Byl fakt hodně agresivní…
Bělásci jsou někdy divní…

 

Ma(la)mut…

Znávali jsme mamuta…
Hrozila mu pokuta…
Tvrdil že není mamut
ale vlastně – malamut…!

 

Koník…

Znávali jsme koníka…
Bůhví proč nám onikal…
Byl poněkud plachý…
Hrál však skvěle šachy…!

 

Mrož…

Znávali jsme mrože…
Pořád říkal: „Cože…?
Cos to říkal bože…?
Vidličky…? A nože…?!?“

 

Vlohy…

Pročpak ryba nemá nohy…?
Je to chyba…? Co tě nemá…!
Každý máme svoje vlohy…
A ona je krásně němá…

 

Australani…

Ti co žijí v Austrálii
žijí hlavou dolů…
Ti co žijí v Austrálii
trčí do prostoru…!

 

Jelito…

Potkali jsme jelito…
Mělo trochu upito…
Chovalo se jako prase…
Řvalo: „Prase už je passé…!“

 

Koště…

Znávali jsme koště…
Chtělo se dát k poště…
Nebo jezdit tirákem…
Hlavně nebýt divákem…

 

Ital…

Žil byl jeden Ital…
V pochybnostech se zmítal…
Nevěděl nikdy dopředu
zda budou špagety k obědu…!

 

Obři…

Potkal obr obra…
Řekli si: „Tak dobrá…!
Rozejdem se v dobrým…
Když jsme oba obry…“

 

Hondurasan…

Jednou jeden Hondurasan
poznamenal suše: „Jasan…!
Slušný člověk drží basu…
A nejenom v Hondurasu…“

 

Asi…

To je teda síla…!
Ve vaně je víla…
Kde se tady vzala…?!?
Asi když jsem spala…

 

Poměry…

Znávali jsme teploměr
co se chřipkou měl poměr…
Pak však utek za jinou…
Za nějakou angínou…

 

Tapír…

Potkali jsme tapíra…
Řekl: „Kdo mi upírá
že jsem hezkým tapírem
toho píchnu rapírem…!“

 

Rypadlo…

Znávali jsme rypadlo…
Milovalo divadlo…
Pak to ale nezvládlo
a ukradlo propadlo…

 

Řek…

Jednou žil jeden Řek
co měl tak hrozný vztek
až se sám sebe lek…
Tak zalez pod pět dek…

 

Perutě…

Když už nevíš co a jak
vymysli si že jsi pták…
Vymysli si perutě…
Než tě pošlou na kutě…

 

Sádlo…

Žilo bylo sádlo…
Jednou mi  sem vpadlo…
Na srdce mi kladlo:
„Drž se máš-li madlo…!“

 

Jehla…

Žila byla jehla…
Ani brvou nehla
když jí došla nit…
Zachovala klid…!

 

Vůně…

Tiše… Metr po metru
pluje vůně ve větru…
Čerti vědí jak to dělá…!
Bůhví odkud přiletěla…

 

Srb…

Jednou žil jeden Srb…
Neměl rád vůni chrp…
Ten Srb bral často srp
se slovy: „Chrpo trp…!“

 

Nor…

Stál jednou jeden Nor
na louce plné nor…
Norníků celý sbor
smál se: „No to je fór…!“

 

Ypsilon…

Někdy se mi hlavou honí
těžké trable ypsiloní…
Ať si kdo chce co chce tvrdí
život umí být i tvrdý…!

 

Fin…

Žil byl jeden Fin…
A ten Fin měl splín…
„Sbohem…!“ – řekl své Fince…
A vrátil se k mamince…

 

Celkem vzato…

Řekla kytka kytce:
„Netvař se tak plytce…!“
Co ta první kytka na to…?
Nic… Jen voní… Celkem vzato…

 

Koleje…

Když nejede vlak
není to jen tak…
„Jen se nevzdat naděje…“
Šeptají si koleje…

 

Nejistota…

Potkali jsme nejistotu…
Plížila se podél plotu…
Cítila se nejistá
jako v base basista…

 

Tma…

A co děláš
ve dne tmo…?
„Prohlížím tvým
kapsám dno…“

 

Šála…

Jedna malá šála
se větru moc bála…
Vrhla se mi kolem šíje…
Od té doby si tam žije…

 

Japonec…

A to nejlepší nakonec…!
Jednou žil jeden Japonec…
Když na něj občas přišla krize
šeptal: „Mám víčka jak věž v Pise…!“

 

Strašidlo…

Potkali jsme strašidlo…
Nezbylo mu na mýdlo…
Tak se mylo šampónem…
S kamarádem fantómem…

 

Štika…

Znávali jsme štiku…
Dvořila se víku…
To však řeklo: „Štiko
neblázni… Jsem víko…!“

 

Tři setři…

Bývali dva setři…
Žili na Praze tři…
Jejich pán měl svetr…
Na něm třetí setr…

 

Housle…

Znávali jsme housle…
Byly trochu kouslé…
Byly trochu uhryzlé…
A lezly jim uhry… Zle….

 

Špačci…

Než nějaké rvačky
raděj tlučte špačky…
Děti nebojte se…
Špaček hodně snese…!

 

Ementál…

Potkali jsme ementál…
Řekl: „Nevím už jak dál…
Ztrácím zkrátka zbytky víry
že budu jak jiné sýry…“

 

Ovce…

Potkali jsme ovce…
Znaly citoslovce…
Ne však jména podstatná…
Ta prý nejsou nic platná…

 

Úhoř…

Potkali jsme úhoře…
Šeptal: „Zas jsem pohořel…“
Zmizel směrem k Pohořelci…
Někdy pláčou i ti velcí…

 

Flétna…

Potkali jsme flétnu…
Jednoho dne v květnu…
Byla celá říčná…
Zoufalá… A příčná…

 

Chobot…

Potkali jsme chobot…
Řek: „Teče mi do bot…“
Jenže kecal… Na tuty…
Vůbec nebyl obutý…!

 

Holubice…

Znávali jsme holubici…
Hrozně milovala bicí…
Nebyla to co se líčí
pod povahou holubičí…

 

Datel…

Znával jsem se s datlem…
Měl problém s obratlem…
Vzdychávají datli:
„Být tak bezobratlí…!“

 

Atom…

Potkali jsme atom…
Ptal se nás:  „Mám na to…?
Mám na to být atomem…?
Přišlo to tak nahonem…“

Pro kondory…

 

Na schodech…
Valach / Roreček / Připraveným

Za deset let na eskalátorech
tě uvidím – a zas mi dojde dech…
Po letech ztracených bůhvíkam…
Už dopředu ti znova unikám…

Bude to třeba jednou v pondělí…
Paprsky měkce vniknou do cely…
Oči se střetnou jako hroty ker…
Pasažérku potká pasažér…

Nepatřiční jako pohlaví anděla
toho dne vstanem z popela…

Bude nám jako ve studeným dešti
černochům v noční Budapešti…
Bude nám naze… Úplně naze…
Jako dnes ráno v povánoční Praze…
Jak uzlům na provaze…
Jak samopalům v Gaze…

Tichý drama pod čarou ponoru…
Pojedu dolů… Nebo nahoru…
Na cestě odkudkoli kamkoli…
Nevěř že co nebylo nebolí…

Bude to třeba jednou v únoru…
Pojedeš dolů… Nebo nahoru…
Na cestě odkudkoli bůhvíkam…
Už dopředu ti znova unikám…

Nepatřiční jako pohlaví anděla
toho dne vstanem z popela…

 

 

Šťastný a veselý…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Šeptávalas – přej si cokoliv…
Ale nic nebývá nikdy jako dřív…

Ať nahoře a dole pro tenhle den splynou…
Ať všechny kulky cíle o půl metru minou…

Ať každá bolest je jen krátký špatný sen…
Šťastný a veselý soudný den…

Ať se v příštím životě potkáme ještě jednou…
Ať ti co padnou se zas tiše zvednou…

Ať přijde pauza v kolotoči změn…
Šťastný a veselý soudný den…

Šeptávalas – přej si cokoliv…
Ale odliv navazuje na příliv…

Přes houfy strážných andílků
jsme tady jenom na chvilku…
Svět to je křehkost motýlí…
Jsme tady jenom na chvíli…
Neúprosní… A zbloudilí…
Naprosto přesně zpozdilí…

Šeptávalas – přej si cokoliv…
Mých létacích snů věčný leitmotiv…

Ať přijdou srpny v kterých tiše sněží…
Ať záleží i na čem nezáleží…

Ať každý lůzr získá jednu z hlavních cen…
Šťastný a veselý soudný den…

Ať tady po nás zbude tichý čistý tón…
Ať se svět chvíli vrátí až před Babylon…

Ať aspoň někteří uslyší NEVINEN…
Šťastný a veselý soudný den…

 

 

25 vteřin…
E. Valach / T. Roreček /  Připraveným

Hliník se odstěhoval do Humpolce…
A já jsem zdrhnul k nový holce…
Mám duši lehkou jak dech po sýkorce…
Zdrhnul jsem k nový holce…

Co bylo vlažný zase chutná horce..
Zdrhnul jsem k fungl nový holce…
Je mi jak kdysi… Jedu na tříkolce…
Zdrhnul jsem k nový holce…

Zestárni s někým jiným…
Poroto jsem tím viným…
Můžu za tuhle story…
Úplně všemi póry…
Rozkaz zněl MENE TEKEL…
Je 7 druhů pekel…
Po létech chodí mrazy…
A co může to se zkazí…

Každý kůň se považuje za mustanga…
Valčíky v sobě vidí tanga…
A každý potok tvrdí že je Ganga…
Život je pankáč skrytý v novým fraku…
Marilyn Monroe v prvním ranním vlaku…
25 vteřin do zázraku…

Život je porce ledu na Mallorce…
Zdrhnul jsem k  nový holce…
Je to jak dvěstě pade na motorce…
Zdrhnul jsem k nový holce…

Přepište všechny chemický vzorce…
Zdrhnul jsem k  nový holce…
Hliník se odstěhoval do Humpolce…
Já zdrhnul k nový holce…

 

 

Ježíšek…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Dnes v noci jsem měl hrozně zvláštní sen…
Uvěřil jsem v něm znova na Ježíška…
Byl sám… A do kožichu zahalen…
Noc byla tichounká jak polní myška…

Řekl si tiše o pár cigaret…
A dodal že není rozdíl mezi BRÁT a DÁVAT…
A o Vánocích prohlásil – je to jen kabaret…
Kouř z cigára ho nutil pokašlávat…

Nesměle řekl že se nezdrží…
Jen na pár prásků… Jen na malou pauzu…
Pár zbylých závazků prý lehce dodrží…
Nemá jich moc… Je doba Santa Clausů…

Chvíli jsme oba jen tak mlčeli…
Pak zašeptal že nenávidí zimu…
A že je čím dál méně dospělých
kteří to dokážou a znova uvěří mu…

Jak alkoholik hebkým bílým myškám…
Jak svatý Václav vratům kostela…
Zkus chvíli znova věřit na Ježíška…
Myslím že mu to radost udělá…

Stáli jsme ve tmách chladně mrazivých…
A probírali všechny svoje splíny…
A kolem nás se snášel první sníh…
Sníh je jen voda plná disciplíny…

Možná jsem měl říct – kampak takhle na noc…
Měl oči chlapů co se vrací z válek…
Jestli ho potkáš někdy kolem Vánoc
řekni mu prosím že má u mě dárek…

 

 

Video…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

On:
Dnes ráno jsem vstal… Ale přitom zůstal spát…
Víš každá naše žízeň je jen převlečenej hlad…
Co je pro jednoho vůně je pro jinýho smrad…
Ne neměl jsem tě rád… Tak dobře… Neměl jsem tě rád…
Dnes ráno jsem se vzbudil… Jenže tma trvala dál…
Někdy život vypadá jak  trapnej seriál…
Támhle se můžeš postavit… Zavři oči – a PAL…!
A v hlavě samej horizont… Jen málo vertikál…
Dnes ráno jsem vstal… A začal tenhle beat…
Vole když jsi nechtěl umřít tak ses neměl narodit…
Jsou milióny důvodů proč začít aspoň pít…
Uhořet… Uletět… Někam se vystřelit…
Dnes ráno bylo ráno… A přitom byla noc…
Ne už mi nikdy nevolej… Hlavně ne o pomoc…
Tenhle svět je psychopat co vsadil na bezmoc…
Ne neměl jsem tě rád… A svět je psychopat…
A v každý ze všech KATedrál se navždy skrývá KAT…
Každej sám sebe bodáme do svejch vlastních zad…
Tak dobře… Neměl jsem tě rád…

Ona + on:
Pouštím si video…
Mám dál perverzní chutě…
Pouštím si v hlavě video
kde říkáš – říkáš miluju tě…
Obojí… Smích i pláč…
Obojí zní tak krutě…
I když vím co jseš zač
chci slyšet – miluju tě…
Říkej mi – miluju tě…
Navěky miluju tě…
Uvěř že miluju tě…
Je to tak – miluju tě…
Nevím proč – miluju tě…
Miluj mě… Miluju tě…

On:
Dnes ráno jsem byl s tebou… Ale přitom jsem byl pryč…
Tenhleten svět je kýč… Fakt celkem hustej kýč…
Budeš mi chybět asi jako rybám prsteny…
Tak jako slepejm obrazy… Jak mořím bazény…
Asi tak jako dealerům kvílení sirény…
Tak  jako marnejm ranním snům tvý starý parfémy…
Dnes ráno jsem se probudil jak svoje vlastní vdova…
Jako půl sprostýho slova… Jak vrátný v TV Nova…
Jak srážka řetězová… Jak  žena Sisyfova…
Jak lev i jáma lvová… Jak  hrůza slova ZNOVA…
Budeš mi chybět asi jako dírám ementál…
Jako každý horizont chuchvalcům vertikál…
Jak před bitvama na poušti vojákům admirál…
Už ani nevím co jsem žil a co jen předstíral…
Ne neměl jsem tě rád… A svět je psychopat…
A v každý ze všech KATedrál se navždy skrývá KAT…
A nenávidět znamená jen jinak milovat…
Probouzíš divnej hlad… Ten hořkosladkej hlad…
Tak dobře… Zdá se že měl jsem tě rád…

 

 

Princ stále nepřišel…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Princ stále nepřišel… Kde může být…
Má zdá se vážně zpoždění…

I z mála celkem vzato dá se žít…
I když jsme křehký stvoření…

Je tak málo volných princů…
Kouzelných oříšků…
Plno naprostých cizinců…
A jen pár Ježíšků…
Slovo láska divně voní…
Je s náma synchronní…
Je jak oči úplně
černých koní…

 

 

Pro kondory…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Nebylo… Bylo…
A už zase není…
A to co zbylo
po nocích zuby cení…
Nebude… Bude…
Bílé se v černé změní…
A to co zbude
je jen druh zabloudění…

Všichni jsme liší…
Neexistují sudí…
Ticho nás slyší…
A zimy rostou v hrudích…
Dej nohy rybám…
Ploutve jsou pro kondory…
Po chybě chyba…
To byla naše story…

Tahleta hra je bez hranic…
Kde něco zbývá bude nic…
Nevěř tomu že míň je víc…
Vítězí rub… Málokdy líc…

Být znova spolu…
Uhořet v oceáně…
Přemístit horu…
A mít k tomu jen dlaně…
Tančit pro slepý…
Být němý vprostřed chóru…
Slepovat střepy
půlnočních rozhovorů…

Padat až k nebi…
Tajně se dotknout větru…
Být nebo nebýt…
Umírat v cizím svetru…
Dej nohy rybám…
Ploutve jsou pro kondory…
Po chybě chyba…
To byla naše story…

 

 

7 důvodů…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Včera jsem potkal příští středu…
V zapomenutým průchodu…
Šeptala ať dám dnešek k ledu…
Je pro to 7 důvodů…

První důvod je nebe zbitý
jako by bylo pondělí…
Druhý důvod je neurčitý…
Jak skřípot tupých čepelí…

Třetí důvod jsou tvoje oči…
Stěnama pláčů zakrytý…
Jsi moje Eva… Moje Nšo-či…
Máš oči ostře nabitý…

Lásko dělal jsem vážně co se dalo…
Ne… Zatím mě to doufám nedostalo…
Až stoupne voda lásko vzhůru na loď…
Jen ještě vědět na kterou…
Neboj… Zbabělce neberou…

Čtvrtý důvod je síla zvyku…
Žízeň uprostřed povodní…
A kapky krve na chodníku…
Pátý důvod jsou hroty dní…

Šestý důvod jsou noci nahý
tak až celý svět přehluší…
Bůh má rád oběti i vrahy…
Kdo je kdo nikdo netuší…

Sedmý důvod to jsme my sami…
Na koncích konců není víc…
Jsme malý detail pod hvězdami…
Když utíkáš – tak sobě vstříc…

 

 

Taxi…!
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Zavolejte mi taxi…
Není mi nejlíp jaksi…
Mám toho v sobě mraky…
Život je všelijaký…

Zavolejte mi drožku…
Anebo psycholožku…
Mám toho v sobě tuny…
Spusťte záchranný čluny…

Celý dnešek je úplně pitomý vtip…
To hezký je dávno rozebráno…
Jako rez hospodských píp
zachutná zítřejší ráno…

Zavolejte mi taxi…
Chlaďte mě minimaxy…
Mám toho v sobě kila…
Smrt by to nepřežila…

Zavolejte mi drožku…
Složte se na kámošku…
Mám v sobě živý hady
a chcíplý dohromady…

Celý dnešek je úplně pitomý vtip…
To hezký je dávno rozebráno…
Jako rez hospodských píp
zachutná zítřejší ráno…

V hlavě mi hraje ságo…
Zavolejte mi tágo…
Posbírejte mé ego…
Stalo se z něho lego…

Zavolejte mi taxi…
Tohle je k.o. v praxi…
Mám toho v sobě kvanta…
Žít je jen varianta…

 

 

Steward song…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Ne nejsem jedním z pilotů…
Při zemi se však držet nedovedu…
Jsem magnet anti-jackpotů…
A do Paříže lítám každou středu…

Amsterdam… Kodaň… Lisabon…
V úterý Londýn… V pátek do Dublinu…
K úletům mívám odjakživa sklon…
A neumím žít jenom na půl plynu…

Život je letiště…
Letíme do PŘÍŠTĚ…
Letíme do JINAM…
Od narozenin k narozeninám…
Život jsou ranveje…
Na poušti krůpěje…
Život je nebe-peklo-ráj…
Dáte si kávu nebo čaj…?

Na termitištích terminálů
si sním to svoje… V Římě… Ve Varšavě…
Pták patří nebi… Krysy do kanálů…
A nejdál doletíš ve své vlastní hlavě…

Jsem tajná sbírka dětských výkresů…
Důkaz že nejen co má peří lítá…
Start a cíl jsou dvě karty v pexesu…
Dráha je volná… Nad Ruzyní svítá…

 

 

Připraveným…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Dnešek byl jak hra BOLÍ – NEBOLÍ…
Nebe je celý zkrvavený…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

Cokoli může skončit jakkoli…
A do pekel jsou cesty vydlážděný…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

Všichni jsme tajně slepcem o holi…
Kamínkem bůhví kým zahozeným…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

Jsme 333 stříbrných křepelek…
Jsme 7 smrtelných hříchů…
Jsme poslední oříšek všech zbylých Popelek…
Jsme křik který propadl tichu…
Jsme bezbranní a krutí…
Jsme jen pár nadechnutí…
Přepony bez odvěsen…
A půlka všeho je sen…

Hlad nehladí… A cukr nesolí…
A čas nestojí ani na červený…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

Milovat se dá všemu navzdory…
Peřiny stokrát strachem propocený…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

Víš pýcha je jen dvojče pokory…
Nebe je celý zkrvavený…
Štěstí si rádo sedá na voly…
Ale bůh přeje připraveným…

 

 

O počasí…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Obloha byla nachová…
Vraceli jsme se z Mnichova…

Na dálnici se snášel sníh…
A nikde ani jeden mnich…

Vymáčkni z toho co to dá…
Nauč se chodit po vodách…

Nauč se řeči ptáků… Ryb…
Dopadni v té hře sebelíp…

I kdybys vyhrál co se dá
na všechno si prach posedá…

Jsou věci které nic na světě neuhasí…
Například tvoje vlasy…
Mluv o čemkoliv… Klidně o počasí…
Mluv klidně o počasí…

Obloha byla nachová…
Vraceli jsme se z Mnichova…

Na dálnici se snášel sníh…
A nikde ani jeden mnich…

Každá věc skrývá malý kaz…
Šlápni na to… Jeď nadoraz…

Život jsou písky tekuté…
Všechny odbočky minuté…

 

 

Na všech nárožích světa…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Život je synonymem slova změna…
Ti kteří sejdou z očí někdy z myslí nesejdou…
To že trpíš stihomamem ještě neznamená
že po tobě nejdou… Že po tobě nejdou…

Bylo by lepší mít na sebe zbrojní průkaz…
Žij… A staneš se z kluka nenápadně strejdou…
To že trpíš stihomamem ještě není důkaz
že po tobě nejdou… Že po tobě nejdou…

Každý je chvíli kladivem – a chvíli kovadlinou…
A nic tu není stálý kromě změny…
Z miliard repráků se další songy linou…
Psi na všech nárožích světa dál
očichávaj feny…

Bývaly doby kdy ti bylo moře po kolena…
Bože je tolik věcí co se do nás vejdou…
To že trpíš stihomamem ještě neznamená
že po tobě nejdou… Že po tobě nejdou…

Celý svět je jen malý přechodný úkaz…
Pocity přijdou – jsou – a zase přejdou…
To že trpíš stihomamem ještě není důkaz
že po tobě nejdou… Že po tobě nejdou…

 

 

Kolumbus…
E. Valach / T. Roreček / Připraveným

Cítil se jak ztracený šminky…
Jak noční směna u benzinky…
Jak v létě máma hiphopera…
Jak na Sahaře akvabela…

Cítil se jak poslední z jepic…
Jak bratříček všech zmoklejch slepic…
Jak od všeho jen polovina…
Jak dítě který vyjde z kina…

Osud má divnej vkus…
Srdce promokle bije…
Punkově smutný blues…
Utkvělý melodie…

A on byl Kolumbus
co doplul do Indie…
Do skutečný Indie…
Na vlnách poezie…

Cítil se jak kruhy ve čtvercích…
Jak marná vzpoura částí v celcích…
Jak ráj ve kterým smrdí síra…
Jak míň než atom všehomíra…

Cítil se jako sůl ze všech moří…
Jak podivný ticho věcí co hoří…
Jak černý kůň co vyhrál zlatou…
Trojský kůň s Achillovou patou…

 

 

Tahle láska skončila…
M. Malátný / T. Roreček, M. Malátný

Teď už mě sotva dohoníš…
Miláčku prásk´ jsem do koní…
Tahle láska skončila…
Už jsem prásk´ do bot má milá…

Teď už mě sotva někdy chytíš…
Cítím se lehký jako dech…
Jak tvoje kůže jemný pití
si vychutnávám po barech…

Život je prostší než se jeví…
Karty jsou vlastně předem dané…
Co chce však člověk pořád neví…
Ví jen co víckrát nedostane…

A bývá mu to strašně líto…
Jenomže čas je důsledný…
I já dnes víc než dobře vím to…
Tenhle bonbón je poslední…

Život je prostší než se jeví…
Karty jsou vlastně předem dané…
Co chce však člověk pořád neví…
Ví jen co víckrát nedostane…

Má milá…
Tahle láska skončila…
Byla a nebyla…
Už nemusím ti hloupě lhát…
Sám sobě předstírat
že všechno je akorát…
Někdy si můžem jen tak zavolat…
Brko si umotat…
A pak se pousmát…

Poslední dobou se mi zdá
noc světlejší než rozednění…
Studna smutku bezedná…
A ta věc byla… Je… A není…

 

 

Šangri la…
O. Škoch / T. Roreček

Čím´s pro mě byla…?
Hradem v poušti…
Byla jsi hlavní…
Bylas spouští…

Byla jsi svistem
kulky v letu…
Minutou ticha
za náletu…

Čím´s pro mě byla…?
Cizím slovem…
Sametem v čemsi
ocelovém…

Byla jsi hrotem…
I rukojetí…
Byla jsi ostřím
ve chvíli stětí…

Mou první ranou
do týla…
A nejhezčí jsi byla
opilá…

Čím´s pro mě byla…?
Sypkým pískem…
Hrozivou dálkou
v něčem blízkém…

Mlhavým ránem
v říjnu v polích…
Hřebem vraženým
do soukolí…

Čím´s pro mě byla…?
Solí v moři…
Ohněm ve kterém
pořád hořím…
Mou první ranou
do týla…

Bezhlavou nocí…
Ránou sečnou…
Černou i bílou…
Hořkou… Mléčnou…
A nejhezčí jsi byla
opilá…

Čím´s pro mě byla…?
Ztěžklým štítem…
Chvílí pro lítost
v bitvě líté…

Andělem strážným…
I lví klecí…
Kecy… Ach kecy…
Kecy… Kecy…

Čím´s pro mě byla…?
Ranním smíchem…
Trhavým dechem…
Horkým tichem…

Pastí hebounce
nastraženou…
Byla jsi mojí
první ženou…

 

 

Láska a jiná násilí…
O. Škoch / T. Roreček

Vražedně rychle přibývají
věci z kterých se nestřílí…
Podivná jabka v sadech zrají…
Co nezabije to tě posílí…

Pročpak bůh stvořil černý ptáky…?
A vlčí máky v obilí…?
A řezníky… A ostrý háky…

Vzpomínáš ještě jak ses bála
lásky a jiných násilí…?
Čím ses to od té doby stala…?
Co nezabije to tě posílí…

Vražedně rychle sílu ztrácí
křehcí podzimní motýli…
V černých mracích
spí bílí ptáci…

Krev nočních vlků k ránu stéká
po sněhobílých košilích…
Mlčící ryby plují v řekách…
Co nezabije to tě posílí…

Vzpomínáš ještě jak ses bála
lásky a jiných násilí…?
Čím ses to od té doby stala…?
Co nezabije to tě posílí…

Hluboko ve tmách ledy tají…
A my se té tmy napili…
Kopyta buší do vrat stájí…
Co nezabije to tě posílí…

Než přijde konec punktum tečka
všechno to stokrát zešílí…
Cítíš ten hlad v půlnočních smečkách…?
Co nezabije to tě posílí…

Vzpomínáš ještě jak ses bála
lásky a jiných násilí…?
Čím ses to od té doby stala…?
Co nezabije to tě posílí…

Co NEZABIJEŠ to tě posílí…

 

 

Můj svět…
F. Táborský / Š. Škoch, M. Malátný, T. Roreček

Můj svět jsou divadelní rekvizity…
Nejmilejší z rekvizit pro mě jsi ty…
Chystám ti jedno malý představení…
Vstupný je dobrovolný…
V kase nikdo není…

Má malá loutková realita…
Smát se a plakat do polosyta…
Svět plný báječných seznámení…
Svět co trochu je… A trochu není…

A mě se zdá že je to hra
co nemá konec ani začátek…
Co bude dál je ve hvězdách…
Robinson stále čeká na pátek…

Stojím tu na rohu už několik let…
Divadlo… Kavárna… Kino SVĚT…
Nenech se přemlouvat… Směle dál…
Vlož do mě svůj životní kapitál…

Předvedu ti sebe… Tebe… Předvedu nás…
Zítra tě rozpláču… Pozítří pobavím zas…
Jsem kandidát loutkových věd…
www prkna svět.cz

A mě se zdá že je to hra
co nemá konec ani začátek…
Co bude dál je ve hvězdách…
Robinson stále čeká na pátek…

Budu ti hrát věci šílený…
Budu ti hrát…
Dokud mě neodnesou
ze scény…

 

 

Láskopad…
F. Táborský / T. Roreček, P. Grohman

Nic zvláštního se nestalo…
Pršelo… A pak přestalo…
Jak to bejvá když je listopad…

Nic zas tolik zvláštního…
Myslím – bylo pátýho…
Promiň ale nebudem
už nebudem si lhát…

Žádná velká věc se nestala…
Jen ty ses náhle zeptala:
Máš mě vlastně ještě vůbec rád…?

Na nic míň… A na nic víc…
Jenže nevím jak ti říct:
Promiň ale nebudem
už nebudem si lhát…

Než vyletíme komínem
všechno si doufám prominem…
I tenhleten dnešní LÁSKOPAD…

Snad se tolik nestalo…
Pršelo… A přestalo…
Promiň ale nebudem
už nebudem si lhát…

Krev žádná… Jen fleky od vína…
Zas budeme od nuly začínat…
Jo holka znáš to… Je to divnej svět…
A neptej se když nechceš znát odpověď…

 

 

Dobrák od Kosti…
P. Kužvart / T. Roreček, M. Malátný, P. Grohman

Má milá jak ti je…? Tak jak ti je…?
Jsem ten kdo jednou tvý tělo zakryje…
Jsem ten kdo tě jednou oddělá…
Potkala´s zkrátka koho´s neměla…

Jsi budoucí krev v mojí posteli…
Jsem ten kdo tě jednou odstřelí…
Jsem ten kdo ty tvoje krásný oči jednou zatlačí…
Jsi moje všechno… Jenže to nestačí…

Je to vážně silná káva…
Pláč… Anebo vztek…
Nic už s tím nenaděláš…
Nech mě jenom hádat
jak jsi hebká na dotek…
Krásná a nedospělá…

Víš všechno má aspoň malý kaz…
Jsem ten kdo ti jednou zlomí vaz…
Má milá vždyť mě znáš… Jsem dobrák od Kosti…
A ty jsi ta co mi to jednou všechno odpustí…

Sejde z očí… Sejde z mysli…
Jenom blázen věří na nesmysly…
Láska je čaroděj… A ticho prý léčí…
Ale zákon hovoří jasnou řečí…

 

 

Asie…
O. Škoch / T. Roreček, Š. Škoch

Pořád mi připadá že tomu nerozumím…
Žiju s tebou už přece léta…
A je to klid a mír… Něco co nevyměním
ani za všechny krásy světa…

Přišla jsi jednou v pondělí
a bála se že někdo uvidí to…
Říkalas – doma mě zastřelí…
A tebe vaši zbijou jako žito…

Kdo to nezažil neví jaký je
být z Prahy a mít holku z Asie…
Pořád čekám až nás někdo zabije
protože mám holku z Asie…

Můj svět se točí pro tebe
a začíná to znova každý ráno…
Stačí první pohled z postele
a všechno je to pořád jasně dáno…

A pořád znova… Každej den to samý…
Každej den dělám co dovedu…
Ale každej den je to o padání
na ledu cizích pohledů…

A ty to sleduješ
smutnejma očima…
Jít večer do kina
je jak jít po minách…

Svět není našikmo…
Je celej nakřivo…
Náš černobílej svět
v kterým jde o život…

Jsi tady pro mě a já pro tebe…
Spolu pijem jedno víno…
Doufám – až půjdem do nebe
bude moje nebe vedle tvýho…

Jsme jedný krve – já i ty…
Je to tak samozřejmý…
Stejný sny a pocity…
Ale jestli musíš tak nás teda sejmi…!

 

 

Malý princ…
R. Krajčo / T. Roreček

Kdo ví kam jdem…
Jenom čas patří všem…
Tvůj je každý den…
Zkus říct žes nebyl varován…
A chápán… Bez výhrad milován…

Kdo ví kam jdem…
I sen je svět čtyř stěn…
A bůh je jen bohém…
Jen krásný kámen v soukolí…
Jen ostří… Jen něco co zabolí…

Malý princ zmizel…
Z Tracyho tygra
zůstal stín…
Mauglí má krize…
Pú má splín…
Jsme zkrátka trochu
zvláštní tým…

Kdo ví kam jdem…
Dál vším tím dobrem… Zlem…
Čím jsme obrazem…
A proč jsme takhle bezbranní…
A krásní… A zcela nahraní…

Kdo ví kam jdem…
Kdo koho dostanem…
Kým se kdo stanem…
Jen srázy slov… A rány rán…
A svítá… A kdekdo z nás je sám…

 

 

Sněhurky…
N. Grigoriadis, R. Krajčo, E. Hofmann / T. Roreček

Nech bdít oka sít…
A výtah nech výt…
A svátky nech vát…

Nech větru pár vět…
A světluškám svět…
A státy nech tát…

Nechej Sněhurky sněhu…
A veškerou něhu…
A doutnák nech dout…

Nechej naději ději…
Ale aleji…
A kouty nech kout…

Svět je tichou
dohodou
sudé s lichou
náhodou…

Nech medůzám med…
A jedničkám jed…
A motýlům týl…

Nech Terezám rez…
A pro plesy les…
I s kvílením víl…

Nechej Sněhurky sněhu…
A veškerou něhu…
A bradavkám dav…

A kos do kostela…
Pro anděla děla…
Pro rukáv tmu káv…

 

 

Potok lávový…
R. Krajčo / T. Roreček

Všechno se vším souvisí…
Jih a východ… Sníh a vrány…
Půl a celá… Příště s kdysi…
Pláč… A naše mámy…
A smích…

Dveře a klíč houslový…
Řev a ticho… Fáč a rány…
Láska… A hrob masový…
Víš… Jen tak mezi námi
máš dál nejhorší kurz sázkový…

Jsi potok lávový…
Oblouk chrámový…
Rozkvetlý pole minový…

Jsi potok lávový…
Oblouk chrámový…
Rozkvetlý pole minový…

Vše je se vším spoutané…
Dno a moře… Mráz a tání…
Úsměv… A zvuk slova NE…
Sráz… A ta divná přání
v nás…

Protichůdná přísloví…
Úzkosti… A marné flámy…
Něha… A to surový…
Víš… Jen tak mezi námi
máš dál nejhorší kurz sázkový…

 

 

Ostravaczech…
R. Krajčo / T. Roreček, R. Krajčo

Já vím pravda nakonec prý zvítězí…
I Pámbů prý věří
dál ve snů pápěří…

Já vím jak je šedivým dnům plonkovým…
A páskám cílovým…
Místním vládám stínovým…

Odsud Praha je dál…
A nebe výš…
Blíž Zlín… Kroměříž…
Praha je dál…
Jen v TV Řím… Paříž…
Baník je král…
Stodolní déja-vu…
Praha je dál
než ví…

Já vím všichni dostanem své… Více ne…
Svůj příděl příkoří…
A hloubku svých moří…

Já vím všechny obzory jsou vzdálené…
Ale pámbů dál věří
ve snů pápěří…

Já vím sudičky jsou tady zvrácené…
A všechno je to past…
A bůh je Radegast…

 

 

Jízda v protisměru…
R. Krajčo / T. Roreček, R. Krajčo

Znám všechny ty volby bez výběru…
Znám milimetry nebeských rozměrů…
Znám vykřičník skrytý za důvěru…
Znám…

Znám zběsilé jízdy v protisměru…
Znám to ticho uši rvoucí v šeru…
Znám modřiny ze srdce úderů…
Znám…

Znám všechen ten hlad i přesycení…
Znám mrtvé oči ráno při holení…
Znám překvapení že bylo a není…
Znám… Už dobře znám…

Znám míjení… A znám pomíjení…
Znám vězení slova KAŽDODENNÍ…
Znám to chtění zdrhnout bez placení…
Znám… Už dobře znám…

Znám tajemství marných rozhovorů…
Znám výstřely přímo na komoru…
Znám vyhnanství z moří do lavorů…
Znám… Už dobře znám…

Znám všechno to nahoru a dolů…
Znám osud her hraných do úmoru…
Znám divnou řeč soudních protokolů…
Znám… Už dobře znám…

Znám lítosti které lámou kosti…
Znám propasti co už nepřemostím…
Znám otázku – panebože co s tím…?
Znám… Už dobře znám…

Znám půlnoční jízdy v protisměru…
Znám klid v očích hraný pro kameru…
Znám konec… Křičím ho do éteru…
Sám… Už zase sám…

 

 

Atentát…
R. Krajčo / T. Roreček, R. Krajčo

Atentát v posteli
vše co mám rád rozdělí
na dva ostrovy…

Od sebe daleko…
Všechno v nás
už přeteklo…

Jsme uvězněni v tělech…
Jak hudba v decibelech…

Zas budem šťastní…
Tak prosím zhasni
svět…

Atentát postelí…
Už tolikrát
jsme umřeli…

Ve tmách za slovy…
Daleko od nebe…
Míjíš mě…
A já tebe…

Jsme uvězněni v tělech…
Jak kulky v revolverech…

 

 

Život jsou tupý rány…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Život je plnej sraček…
A všechno má svůj háček…
Koncentrát oplétaček…
A nesmyslnejch rvaček…

Život jsou hořký konce…
Pro chytrý… Pro pitomce…
Život je úder pěstí…
Vstupenka do neštěstí…

Ještě slovo a půjdeš k zemi…
A všechno kolem jedno je mi…
Skončíš tu v krvi na parketu…
Stačí říct ještě jednu větu…

Sráč… Dodat zbývá…
Sráč… Jseš jen sráč…
Sráč… Tak to bývá…
Sráč… Tupej rváč…

Život jsou tupý rány…
V bordelech skrytý panny…
Šampaňský… Plný vany…
Špitály svatý Anny…

Život jsou prošlý losy…
Bušení do kohosi…
Bezmoc je agresivní…
A my jsme všichni divní…

 

 

Vztek přírazů…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Všichni jsme ženy námořníků…
A pouští koncentrát…
Do ráje prales pořadníků…
Jsi příští kandidát…

Jsme jenom smečka smrtelníků…
Tým krátkých extází…
A kouzla dobrých kouzelníků
schází…

Jsme jenom data z dotazníků…
Tma prázdných doteků…
Opilé ruce náhradníků…
Sto hloupých útěků…

V hlavě sto tisíc permoníků…
Tma tmoucí tmou zmítá…
Jsme psi a feny u patníků…
Svítá…

Noc ví o nás svý…
Každý zlý tajemství…
Zná mráz dotazů…
Vztek přírazů…

 

 

Srpnový sníh…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Neumím
tiše v koutě stát…
K čertu s tím…
Buď co má se stát…
Pád je šance vstát…
Vstát…
I po milionkrát…

Nezvládám
jen tak v koutě stát…
Ještě mám
sílu dál se rvát…
Nechci to vzdát…
Vzdát…
A pomalu tát…

Jsem v srpnu sníh…
Jsem horké chvění koní závodních…
Jsem pouští utopenou v povodních…
Jsem jako tajný úder do bicích…
Začátky na konečných stanicích…
Srpnový sníh…
Jsem v srpnu sníh…
Sníh v ulicích…

Jsem v srpnu sníh…
Jsem všechno co mi vidíš na očích…
Jsem zvláštní něha zubů žraločích…
Jsem letní průvan v zimních ložnicích…
Mrazivá rána v nočních podnicích…
Srpnový sníh…
Úplně marné kecy v taxících…
Jsem nahý smích v srpnových vánicích…
Dobro skryté ve všech zlozvycích…
Srpnový sníh…
Jsem v srpnu sníh…
Sníh v ulicích…

 

 

Pták Ohnivák…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Kulturu národů
prý poznáš podle záchodů…
Potřeba velká… Malá
umí být neurvalá…

Na stěnách telefony
na děvky… To jsou ony…
Všemožný divný hlášky…
A zpověď sjetý smažky…

Ty vole ten má ptáka…
Hustýho zabijáka…
Ty krávo to je ale pták…
No to je fakt pták Ohnivák…

Osud i náhodu
lze potkat v šeru záchodů…
Potřeby malý… Velký…
Detaily nebo celky…

Na stěnách divný kresby…
A zpověď smutný lesby…
Nahota ve všech směrech…
A vůně po dealerech…

 

 

DJ je dealer hluku…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Dýdžej je dealer hluku…
Dealer přeludů…
Je dealer snů a emocí…

Noc to je spousta zvuků…
Spousta osudů…
A plno červů v ovocích…

Pojď žít ve vlnách…
Jsme mráz v kotelnách…
Jsme prach…

Gramce jsou ráje gramy…
Sníme o tom samým…
Mon ami…

Pojď budem lovci
prchavých pocitů…
Zašeptej – to chci…
Ne není limitů…
Svět v citoslovci…
Svět nočních auditů
pocitů…

Pojď budem lovci
umělých blankytů…
Zašeptej – to chci…
Nevěřím úsvitům…
Svět v citoslovci…
Dej se všanc termitům
pocitů…

Dýdžej je dealer slasti…
Dealer svíjení…
Překupník kouzel bezmocných…

Tanečník nad propastí…
Papež míjení…
Tichý jak smutek v komicích…

Pojď být blíž a blíž…
Já vím že už víš…
Už víš…

Gramce jsou k ráji brány…
Sníme o tom samým…
Mon ami…

 

 

Přes pětatřicet…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Přes pětatřicet…
Ta dá si hned říct…
Chce zastavit svět…
Ještě jednou se před cizím svlíct…

Chce zastavit čas…
Chce uvěřit v lež…
Už sbalíš ji snáz…
Už ji teď můžeš mít kdy chceš…

Do rozednění…
Do všech hořkých chvílí…
Do ticha… Do mlčení…
Do přesycení…
A pochyby sílí…
Všichni jsme podvedení…
Do vysílení…
Do svíjení hadů…
Do stanice SEBEKLAM…
Do zapomnění…
Do všech sedmi pádů…
Až příliš dobře to znám…

Přes čtyřicet…
Jo už je to tak…
A z medu je jed…
Čím dál rychleji ujíždí vlak…

Už zkrátka ví svý…
Ty můžeš mít hned…
A bývá to zlý…
V hlavách těm holkám zní – NAPOSLED…

 

 

Napospas…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Noc tryskem k ránu uhání…
A v klubech se zas všichni chystají
na chvíli podlehnout zdání…
A ztratit… Pozbýt… Propít… Nenajít…

Mladý kusy… Starý feny…
Party kluků… Osamělej pán…
Týpci šílený…
A jen málo bílejch vrán…

Pít… Být na chvíli místní král…
Pít… Výt jak v poušti admirál…
Pít… Zbýt napospas a tak dál…
A divit se žes o to stál…

Holky bez kalhotek…
Život naostro je zkrátka bezhlavý…
Půlku říše za dotek…
Nad ránem myslíš už jen pohlavím…

Koktejl vůní slov a míjení…
A jako břitva ostrej půlměsíc…
Svět zuby cení…
Někdy míň prý bývá víc…

Naleje… Přiťukne… Vypije… Zahodí…
Vyčistit hlavu občas neškodí…
Naleje… Přiťukne… Vypije… Zahodí…
Ďábel je čilý… Pámbů marodí…
Naleje… Přiťukne… Vypije… Zavyje…
To nejhezčí nás nejdřív zabije…
Naleje… Přiťukne… Vypije… Zavyje…
Jak ti je…? Jak ti je…? Jak ti je…? Jak ti je…?

 

 

Jen stín ráje…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Svět je sbírka drog…
Nálezů…
Ztrát co pořád pálí…

Svět je monolog
vítězů…
A všichni prohráli…

Svět je plno slov…
Plno vět…
A věci se valí…

Svět je těžkej kov…
Kabaret…
Tak co to dnes hráli…?

Klást…
Svět umí pasti klást…
Umí nás zmýlit…
Zmást…
Kolikrát pěkně zmást…
Jsou i zlý víly…
Část…
Štěstí z nás má jen část…
Tak kdo má zájem…?
Krást…
Tajně krást slasti plást…
Svůj stín ráje…

Svět je surovec…
Zápasník…
Rád rozdává rány…

Jednou spadne klec…
Stejně dík…
I když konce jsou dány…

Líc fakt není rub…
Chybí šém…
Na WC je kluzko…

Svět je noční klub
ve kterém
je nad ránem úzko…

 

 

Chci na pažbě vryp…
O. Brzobohatý / T. Roreček

Nevěřim vole chlápkům na třicet…
Já nebudu co oni ani náhodou…
Pro nás se dneska točí tenhle svět…
Dejte mi whisky… K čertu se sodou…

A noc je jako horkej ženskej klín…
Celej svět vole můžeme mít hned…
Fotr si pouští Yellow submarine…
Ne nevěř vole chlápkům nad třicet…

Chci na pažbě vryp…
Já nejsem ten typ
co už je živej jen tak napůl…
Přizdisráč…
Jeden z těch RÁDOBY chlapů…
Chci prostě zářez…
Svět je nářez…
A noc má divoký oči…
Útočí…
Čeká kdo si ji ochočí…

Nevěřim že to všechno uteče…
A že se všechno časem vážně přejí…
Ať je to jak chce řekni člověče
zázrakům ať se dneska večer dějí…

Ať je noc jako horkej ženskej klín…
Ať skolim svýho draka první ranou…
Ať všechno kolem jednou pochopim…
A zázraky ať se vole dneska stanou…